„Reportér politického týmu“ serveru Seznam Zprávy Matěj Nejedlý , který v minulosti pracoval pro magistrátní „ziskovku“ Operátor ICT na kampani Lítačka a jiných „smart“ pirátských projektech, se pokusil poblít „alternativní“ politickou scénu a udělat přitom „debunking“, tedy rychlé demaskování či odhalení dezinformací a zároveň reklamu několika neziskovkám, jejichž výroky přepsal do počítače. Splácal ale páté přes deváté.

„Petr Fiala jako agent Státní bezpečnosti (StB) s krycím jménem Fialka?“, ptá se výsměšně Nejedlý. Podvrh je neumělou montáží v Photoshopu, nejspíš vzniklou z několika karet stažených z Archivu bezpečnostních složek. Říkat tomuto obrázku dezinformace je trochu nadnesené. Snad se hodící do nálevny, kde se jí bude pochechtávat hejno nic už nevědoucích osmdesátníků z jakési komunistické organizace. Je to spíše ostuda. Na přední stranu karty se NIKDY nepsalo jméno. Takže je klidně možné, že existoval nějaký agent Fialka, ale ta karta se jménem Fiala je špatný podvrh postupů nic neznalého laika. Senilní hospodský vtípek.

V zimě roku 1989 jsem navštívil tajnou tiskárnu ve sklepení „domu na nábřeží“, vybavenou mimo historických tiskařských strojů a kazet s písmy, z nichž některé snad pamatovaly ilegální tisk Rudého práva, velkým skladem různých papírů, tiskopisů, číslovaček, razítek a datumovek, inkoustů z různých dob, označených vždy cedulkou s dobou a institucemi používání. Předpokládám, že k zásobám materiálu patřily i vyplněné vzory, a popisy způsobu vyplňování, faksimile podpisů, psací stroje, kancelářské sponkovačky a další propriety. V té době existoval jeden jediný podnik, který vyráběl razítka (Znak) z poctivé gumy a každé státní, stranické a podnikové razítko nejspíše mělo svého bratříčka spolu s otiskem a podpisem osoby, která byla oprávněná ho převzít, v archivu. O doručení příslušných tiskopisů a podpisových vzorů k evidenci se postaral podnikový „pracovník pro zvláštní úkoly“, který je předal k důvěrné archivaci.

Předpokládám, že vyrobit dokonalý padělek jakéhokoliv dokumentu, který partaj či stát používaly, tak, aby ani pro forenzní analytiky nevznikla žádná pochybnost, by pro podobně vybavené tiskaře a archiváře tehdy nebyl nejmenší technický problém. Tohle byla jenom taková partajní dílnička. Pak existovala celá technická správa FMV, která se mimo desítek dalších specializovaných výrob zabývala i výrobou různých kompromateriálů a vytvářením krycích identit pro agenty nelegály. Ta byla schopna vytvářet doklady o narození či nabytí majetku, občanské průkazy a pasy včetně víz, vstupních a výstupních razítek celnic a potvrzení různých států, občanské a řidičské průkazy, musela umět vyplňovat i prvorepublikové či zahraniční dokumenty. Tito „hackeři“ tehdejší doby museli počítat s prověrkou falešných dokumentů profesionály té „druhé strany“. Na kvalitě jejich práce záviselo přežití agenta.

Podrobněji se padělkem zabývá i server Demagog.

Každý stát v každé době má agenty a každý stát v každé době potřebuje a má takové specialisty... Má je i dnes. O dvě patra níže pod Fialovou kanceláří ve sklepě na Úřadě vlády existovala ještě dlouho, dlouho po sametu podobná tajná tiskárna... Většinou tiskla na ruční papír se státním znakem jídelní lístky pro večeře vládních hostů, dopisní papíry premiéra a vizitky. Možná ji tam předseda vlády najde i dnes.

Je úpadkem komunistické strany, že její důchodci si věší na internet pro hořké pobavení stáří neumělé padělky z Photoshopu. Kdyby byli profesionálové a chtěli opravdu vytvářet profesionální životaschopnou politicky výbušnou dezinformaci, vypadalo by to jako nalezení evidenční karty agenta Bureše, která dodnes zaměstnává soudy a soudní znalce dvou států.

Senzacechtivost panu Nejedlému čiší z očí… Fakta ale chybí.

(Screen: SeznamZpravy.cz)

Odmysleme si Nejedlého „narativy“, ale zaměřme se na to, jaké subjekty a proč Nejedlý a jeho „zdrojové“, bývalá asistentka slovenského europoslance Vladimíra Bilčíka Kristína Šefčíková, Natália Tkáčová z německé liberální Friedrich Naumann Foundation, přidružená ke straně Svobodných (FDP) a studentka oboru American Journalism na New York University Anna Dohnalová, všechny Washingtonem řízené neziskovky Prague Security Studies Institute považují za „dezinformační“, protože to vypovídá mnoho o nich a jejich „svobodném“ myšlení. Všichni oddáni základní filozofii PSSI „Mír skrze sílu“.

Na úvod lze třeba říci, že informační podvrhy v politice jsou staré jako politika sama. Ne vojska, ale dezinformace vyhrávají. Nejstarší zmínky najdeme v 2500 let starém pojednání Umění války čínského generála Sun´c.

Mrtví zvědové
jsou určeni
k šíření matoucích zpráv
Zařídíme aby se tyto zprávy
dozvěděli naši vlastní zvědové
a posléze je prozradili zvědům nepřítele…

Dezinformace stály u většiny válek, vyprovokovaných USA a zeměmi Západu. Připomeňme letmo obvinění Afghánistánu po 11. září, i když Usáma bin Ládin měl sídlo v Pákistánu. Připomeňme 45minutovou hrozbu ohrožení Londýna chemickými zbraněmi, která měla za následek vpád do Iráku. Připomeňme zločiny plukovníka Kaddáfího, které měly za následek rozvrácení Libye. A v neposlední řadě připomeňme pokusy o převrat ve Venezuele.

Česká dezinformační scéna je podle autorem citovaného zdroje, mluvčího anonymních udavačů „Českých elfů“, charakteristická příklonem k nacionalismu, opovrhováním demokracií, západními liberálními a demokratickými hodnotami, právním státem a samozřejmě i otevřenou fascinací Ruskem a diktátorskými režimy.

Od levice, vycházející z třídních hledisek, se očekává internacionální solidarita anonymní dělnické třídy. Dlouho tomu tak bylo, dokud existovalo funkční společenství, které se snažilo o emancipaci, o ukončení koloniální nadvlády a sebeurčení národů. Internacionalismus nebyl multikulturní tavící kotlík, ale vzájemná pomoc mezi národy a odpor k uměle nakresleným hranicím koloniálními velmocemi. Většinu té pomoci tvořilo vzdělání a samopaly.

Ideologie marxismu v té pokleslé formě, vyučované apologety ještě v osmdesátých letech minulého století, ovšem nedostatek internacionalismu nesnášela a vymezovala se tím proti národně orientovaným stranám. I z historických důvodů, mnohdy po právu. Veškerý nacionalismus ale nelze ztotožňovat s nacismem. To by nacistou musel být každý Francouz jen proto, že o sobě hrdě řekne, že je Francouz (a ne tak trochu Angličan jen proto, že umí anglicky).

Od občanů státu se očekává loajalita daná hranicemi, vymezenými pojmy MY a ONI. Loajalita k mateřskému jazyku a rodině (někde i rodu), obci, k předkům a předkům oněch předků, ke kultuře rodiny a obce, ke kultu (náboženství, zvyky)…

Je na tom, i když jsou to většinou sentimenty, něco špatného?