Georg Bauer, starosta bavorské Železné Rudy (Bayerisch Eisenstein) na začátku bloku uvedl: „Osobně nabízím pomoc každému, kdo ji potřebuje, kdo o ni požádá z důvodů, že mu hrozí pronásledování, smrt nebo jakékoliv nebezpečí v jeho zemi. My jsme nuceni lidem pomoci. Nejdříve je potřeba určit identitu a původ člověka, abychom předešli tomu, že budeme přijímat i ty, kteří naopak válku podporují a sledují ty, kteří před válkou utíkají. To je hodně těžký úkol a tím víc jsem nadšen tím, když to v našich zemích funguje, když se o to společně zasazujeme. Ale někteří dělají tu velkou chybu, a je jich v naší společnosti hodně, že házejí všechny do jednoho pytle. Takový je vinen v tom ohledu, že nezůstal objektivní. Protože když třeba viníka hodíme do stejného pytle s člověkem, který hledá pomoc, tak to děláme špatně. U nás v bavorské Železné Rudě jsme na začátku uprchlické vlny v roce 2014, 2015 dostali přiděleno 140 uprchlíků, které jsme rozdělili do dvou objektů,“ uvedl konkrétně starosta Bauer.

„Ten první byl hostinec, který fungoval pro ubytování do roku 2016, kdy byl využíván jako sběrný tábor, a v roce 2018 začal fungovat opět jako hostinec. Druhý objekt byl privátní penzion, který takto fungoval až do doby, než kvůli technické závadě vyhořel. Máme zde dvě uprchlické rodiny. Ta jedna má čtyři děti, páté je na cestě a muž si právě hledá práci. Dokonce se naučili německy, ve výukovém centru byli první. Jeho děti chodí do školky, čtvrtá dcera nastoupí v září do školy. Druhá rodina je mladý pár, žena již práci má a oba by také rádi zůstali v bavorské Železné Rudě. Jejich domov v původní zemi je zničen, příbuzní jsou mrtví a ti lidé už nepřemýšlejí o návratu, takže hledají nový domov a lepší život. Podle naší vlády budou nežádoucí zločinci co nejrychleji vráceni, ale stejně tak vítám i fakt, že uznaní uprchlíci se naučí náš jazyk a nabídkou práce se integrují do společnosti. Nevidím to jako krizi, ale jako výhodu,“ uvedl představitel bavorské obce.

Do Čech (jedině) pro cigarety a alkohol

Slova se poté ujal starosta české Železné Rudy Michal Šneberger (ODS): „Snažím se o to, aby Železná Ruda byla prakticky jedna. I když dnes hranice nejsou, tak je to obrovský rozdíl. Na jedné straně obdivuji Bavorsko a pana starostu Bauera, s jakou pečlivostí a spořádaností vnímají a přijímají dané situace. Nejedná se o první vlnu, která přišla do bavorské Železné Rudy. V devadesátých letech už to byli etničtí Němci, kteří přišli z bývalých sovětských republik a Bavorsko a Německo se s tím dovedlo vypořádat. Samozřejmě, byla jiná doba, svět žil v pozitivní emoci, které dnes nejsou vzhledem k celosvětové situaci příliš pozitivní. Bavorsko je samozřejmě dále než jsme my, a tím myslím ekonomicky. Když jsem vezl cestou sem pana starostu přes hranici, tak jsem pozoroval dva - zřejmě - migranty, kteří si šli koupit do České republiky levnější cigarety a alkohol. Přešli přes Alžbětín a viděl jsem, že na bavorské části stálo jedno policejní auto a jedno neoznačené. Což je nyní běžná praxe. To Bavorsko je jiné než ostatní Německo. Bavorská vláda schválila přijetí více než tisícovky policistů, kteří budou monitorovat hranice. A světe div se, není to jen díky nelegálnímu převozu migrantů, ale také ‚díky‘ cigaretám, drogám a dalším podobným věcem,“ uvedl další z problémů pohraničí starosta Šneberger. 

„Mne samozřejmě rozdíl mezi Bavorskem a Českou republikou velice mrzí. Když kdysi přišli první migranti do bavorské Železné Rudy, tak v té době byla na bavorské straně velice vstřícná atmosféra, ti naši sousedé jim nosili jídlo, dávali jim kola a byla to taková euforie. My jsme jako Češi nechápali, že je taková vstřícnost. Mám osobní zkušenosti s muslimy, když jsem studoval v Praze v Suchdole, kde byla řada cizinců z Libye, Sýrie, Egypta. V prvním ročníku jsme dostali na pokoj takového cizince, kterého jsme měli takzvaně aklimatizovat. My jsme měli tedy ne muslima, ale Afričana, a musím vám ze své zkušenosti říci, že kulturně náboženský rozdíl v chování těchto lidí je obrovský. V každodenním kontaktu s takovým člověkem, když je v menšině, se to dá akceptovat. Ale když jsou ve své skupině, to už vypadá jinak.

Pokud přijmou naše kulturní zvyklosti, je to dobře, pokud by to bylo jinak, je to horší. Lidé, kteří vyšli z kulturně společenského pozadí arabského světa, kteří hledají bohatství Západu, si do Čech skutečně chodí kupovat jen ty cigarety a alkohol. Ti mají zcela jiné ambice a podle toho se chovají. Obdivuji bavorskou stranu, jaká je vstřícná a dovede řešit problémy. Jako starosta města mohu říci, že bych to v mé komunitě asi nebyl schopen řešit. To je dané naší českou náturou a ekonomickým zázemím. Přitom oni, Bavoráci, v mnohém nesouhlasí s paní Merkelovou. A dále pak, jak víte, Rakousko se vyhranilo daleko více vůči tomuto problému a to bude inspirací pro sousední Německo,“ uvedl Michal Šneberger.

Cikáni? Ne – Romové!

Další panelista byl Jakub Čermák (ODS), plzeňský zastupitel a předseda Rady města Plzně pro integraci etnických menšin a cizinců, který se na úvod představil následovně: „Jsem také úředníkem Ministerstva vnitra, který se věnuje Dublinskému systému. Jsem vystupovaný politolog se zaměřením na mezinárodní vztahy. Velkou výzvou pro Evropu bude do budoucnosti subsaharská Afrika. Na rozdíl od Blízkého východu. Jako předseda komise Rady města Plzně, která se věnuje integraci cizinců a podpoře menšinových aktivit, bych uvedl k panu doktoru Hájkovi (diskusní příspěvek lékaře a majora Marcela Hájka je v tomto textu níže – pozn. autora). Pokud si Romové přejí, aby se o nich hovořilo jako o Romech, nikoliv jako o Cikánech, musíte brát k tomu souvztažnost – nám by se také nelíbilo, kdyby nám někdo říkal, že jsme Slováci, když jsme Češi...“ –  Na to byl slyšet povzdech z publika: „Panebože...“

Komise má podle Čermáka přiděleny prostředky z rozpočtu města Plzně zhruba ve výši 150.000 korun v tomto roce. „Vloni i v letech předtím to bylo srovnatelně nebo o něco méně. Za jedno volební období město rozdělí na integraci kolem půl milionu korun. Členové komise určili dva směry, kam ty peníze rozprostřít. Jeden směr je na podporu menšinových aktivit. To je zaměřeno právě na podporu ať již aktivit cizinců v rámci města Plzně, nebo menšin – ta nejvýznamnější na území města Plzně je samozřejmě romská. Druhý směr, který je nezbytný, aby vůbec nějaká integrace mohla probíhat, je samozřejmě jazyková výuka. Je to doplněk k tomu, co se ve velkém snaží dělat Ministerstvo vnitra.“

Půl milionu pro cizince

V letošním roce zažádalo podle zastupitele Čermáka město Plzeň pět organizací o podporu. „V každém roce je to zhruba stejné a nejsou to vždy stejné organizace. Obvykle žádají o dvojnásobek peněz, než komise má na rozdělení. Nyní zažádal například o podporu Mongolský spolek na podporu jeho školy a klubu, což zahrnuje i cizince stejného etnika také z Karlovarského kraje. Oni v zásadě integrovaní jsou, většina z nich mluví česky, pracuje v Česku dlouhou dobu, ale po čase mohou dostat i frustraci z toho, když by přetrhali své kořeny se svojí domovinou, a proto je dobré je v tomto podpořit.

Další velmi kvalitní neziskové organizace, které se věnují integraci cizinců, jsou církve. Je to Diecézní charita Plzeň a Diakonie české církve evangelické. Charita například provozuje poradnu pro uprchlíky a cizince na území města Plzně. To je místo, kam cizinec může přijít, aby se neztratil v byrokratickém prostředí města, kraje, státu. Tam mu poradí, a případně tam může i docházet na jazykovou výuku. Podobné činnosti se věnuje Centrum na podporu integrace cizinců, to je spíše věc krajského charakteru a spadá pod Správu uprchlických zařízení. To je příspěvková organizace Ministerstva vnitra.

Pak tu jsou organizace Ponton a Blízký soused. Tam jde o to, aby zejména děti ze sociálně slabých rodin měly zajištěné po škole volnočasové aktivity a tím aby neměly prostor vymýšlet něco nekalého.

V celé ČR zažádalo vloni o ochranu 1450 lidí, což nejsou žádné hory lidí, se kterými by si náš systém nedokázal poradit. Byli to zejména cizinci národnosti ukrajinské, gruzínské, arménské, tedy z bývalého postsovětského prostoru. Samozřejmě se mezi nimi vyskytují také občané Iráku, Afghánistánu a dalších států,“ vypočítával na závěr svého úvodního expozé Čermák.

Cizinci víceméně pracují. A v hledáčku policie jsou především pašeráci lidí

S malou prezentací poté předstoupila před přítomné ředitelka odboru cizinecké policie Krajského ředitelství Policie ČR v Plzeňském kraji plk. Květuše Kondrysová. „Cizinci díky průmyslovým zónám u nás hodně pracují,“ uvedla v úvodu. „V našem hledáčku jsou hlavně převaděči, osoby, které zneužívají postavení lidí z Blízkého východu, nechají si zaplatit horentní sumy, aby cizince dovezli do Německa. Prioritně chceme řešit tuto skupinu. Dodržujeme dohody Dublin 3,“ podotkla Kondrysová.

Z prezentovaných podkladů bylo uvedeno, že nelegální migrace do naší republiky byla vloni 4738 osob, v roce 2016 přes 5200 a roku 2015 celkem 8563 cizinců. Celkový počet cizinců, žijících trvale v Plzeňském kraji, je zhruba konstantní, tj. 31.552 osob. Nejvíce je jich v Plzni, na Domažlicku a Tachovsku. Cizinci v kraji jsou nepočetnější ze Slovenska, tj. 7700 lidí, z Ukrajiny 7102, poté sem patří Vietnamci, Němci, Rumuni, Bulhaři, Poláci, Rusové, Maďaři.

Politická korektnost v reálu

První se do diskuse přihlásil vojenský lékař v záloze, mjr. MUDr. Marcel Hájek: „Co se týká politické korektnosti, tak tam to, pane Čermáku, právě začíná. Já jsem si ani neuvědomil, že bych řekl něco špatného, střídal jsem slova Rom a Cikán,“ zareagoval na výčitku městského zastupitele a úředníka. „Je to starý historický pojem. Máme tu šunku cikánku a písničku Cikánko ty krásná, přece nebudeme zpívat Romko, ty krásná. Máme tady Cikánského barona. Ujišťuji vás, že v angličtině i španělštině jsou slova znamenající Cikán... To, že se slovo někde zprofanovalo, je pravda. Když jedete na Slovensko – tak lhát se řekne cigánit, to už není úplně korektní. Ale jinak je to historicky platný termín – Cikán,“ popsal stav věci.

Poté měl poznámku k německému starostovi: „Ty rozbité země jsem viděl. Problém je s přecházením hranic dál a dál. Když se používá termín ‚plný kamión nelegálních migrantů‘, tak se ptám, který je ten legální migrant? Všichni jsou nelegální? Proč nezůstali na území Turecka, protože podle mezinárodního práva, jakmile překročíte válečné území svého státu, tak v prvním státě, kde už jste v bezpečí, byste měli požádat o azyl – a ne se sunout přes další patery, šestery hranice. Legální migrant je, který se přihlásí v Turecku na české ambasádě a přijde sem s azylovým povolením. A co se týká pomoci, jak rozlišit, kdo tu pomoc potřebuje a jak si tu pomoc vysvětlí. Když je z Německa přesunou k nám, my pak na Slovensko, Slováci je šoupnou do Maďarska a tak to bude pokračovat dál. Přitom v bezpečí již byli v Řecku a v Turecku,“ uvedl Marcel Hájek.

Uprchlíci ze šedesátých i z devadesátých let

Starosta bavorské Železné Rudy opáčil: „Měli by se opravdu registrovat v první zemi, do které přijdou. Na začátku jsme je posílali do malých vesniček. I paní Merkelová musela vědět, že bavorská Ruda má zkušenosti s uprchlíky, že třeba v šedesátých letech jsme tam měli uprchlíky z Turecka, kteří byli normálně přijati a pracovali tam. Byli jich minimálně dvě stovky. A v sedmdesátých letech pak přišel přibližně ten samý počet z Jugoslávie, také kvůli práci. V 90. letech jsme měli, jak tu bylo zmíněno kolegou starostou, navrátilce z Ruska, a těch jsme měli kolem 360. Překvapivě největší problém jsme měli s Rusy, protože tam byl takový sedmiletý program, který měl být ukončen, ale v průběhu tří týdnů bylo v bavorské Železné Rudě najednou o 360 lidí méně. Byl konec obchodu s potravinami a byli jsme to schopni obnovit až po roce. Také byl problém, že jsme pro tolik lidí neměli práci a tak si museli sami hledat ubytování a práci, třeba i dále v Deggendorgu, kde potom třeba i zůstali. Nebyly s nimi nějaké problémy.“

Exsenátor Ševčík v další diskusi zmínil potřebu předběžné opatrnosti a pozeptal se na počet Němců žijících v bavorské Železné Rudě. Její starosta mu odpověděl: „Máme tady změny hlavně ve věkovém průměru. Mladí lidé si hledají práci, nenacházejí ji u nás a tak se stěhují pryč. Zároveň vidím trend v tom, že se přestěhovávají lidé z Čech. U nás žije přibližně 150 lidí z ČR, z nichž 50 je u nás trvale a ostatní tam mají prázdninový dům. I ve školce jsme zaměstnali vychovatelku z Čech, protože polovina našich dětí – máme jich celkem 20 – je českých. Chtěli bychom udělat česko-německou školu v Železné Rudě, protože žáci musí jezdit 50 kilometrů až do Zwieslu.“

Čermák informoval, že odbor migrační politiky Ministerstva vnitra čítá více než tisíc zaměstnanců – „a nedochází tam k žádným zásadním změnám a kontinuita bude zachována“.

Občany EU těžko vyhostíme...

Následoval dotaz mladší ženy na problém v Plzni s Ukrajinci či s Rumuny: „Jak s těmi, co dělají nepořádek, mají nemoci... jak vyhostit nespořádané občany? – Na to Kondrysová odpověděla, že u občanů Evropské unie, kteří k nám přicházejí za prací a je jim dána možnost pobytu, je to problém. „Vrácení do zemí původu existuje, ale je to velmi složité. Zákon umožňuje cizince, který významným způsobem porušuje veřejný pořádek a bezpečnost státu, vyhostit. Ale páchání drobné kriminality nespadá do této problematiky. Co se týká Ukrajinců, musí mít povolený pobyt, mohou být nově od loňského roku na 90 dní bez víza. Tento pobyt by je neměl opravňovat k práci, ale jsou tam nějaké možnosti.“

Čermák zareagoval: „Dochází ke zdravotnímu screeningu. Jsou takoví, kteří cestují ze zdravotních důvodů, že v jejich zemi jim není zajištěna lékařská péče, tak se legálně dostanou na území ČR na víza a jedou za lepším vyšetřením do Německa. Z Německa je vracejí do ČR a my byrokratickým způsobem zas do země původu. To je v případě kavkazských států velmi často,“ posteskl si nad dalším nepříliš ventilovaným problémem.

Hranice bez kontrol: Brusel je s námi spokojen

„Zdá se, že vnitřní tzv. schengenský prostor je na hliněných nohou, vize volného cestování padá, když téměř na každé hranici je velmi detailní kontrola, a na české straně nic,“ zněla poznámka z auditoria. – „Odpovím jinak. EU v roce 2013 vydala směrnici, že se neprovádějí kontroly vnitřních hranic. ČR tuto směrnici dodržuje,“ odpověděla policistka Kondrysová. – „A je to dobře? Je kapacita, připravenost lidí?“ zněla doplňující otázka. A pak na Šneberga: „Kde se policisté mají ohřát, jestliže na hranicích nejsou volné budovy?“ – Kondrysová na to: „Policie musí mít síly a prostředky, aby se situace zvládla. V roce 2010, 2011 se mělo za to, že složka cizinecké policie nebude tak významná. Děláme kontroly na autobusovém nádraží v Plzni. Máme společné hlídky, ale četnost není taková, není kontrolován každý spoj, čímž na druhou stranu dodržujeme zmíněnou směrnici EU. V loňském roce jsme tu na krajském ředitelství policie měli kontrolu úředníků z Bruselu, kteří se nás přišli zeptat, jak dodržujeme tuto směrnici, a musím říci, že jsme obstáli.“

Dost bylo pohraničníků! Události na hranici by byly tragédií

„Já tedy v žádném případě nechci, aby na hranici byly nějaké prostory na zahřívání pohraničníků...“ zasmál se Michal Šneberger, čímž poněkud popudil tazatele: „Já jsem myslel cizinecké policie, prosím…“ – Starosta na to uvedl: „Pro nás ta propustná hranice je velmi důležitá. Dnes tisíce občanů jezdí denně přes ni do práce. Cokoliv by se na hranici stalo, tak by situaci výrazně zhoršilo. Jezdíme lyžovat, nakupovat, takže cokoliv by se tam stalo, tak by to byla velká tragédie. Věřím, že se v Bavorsku poté, co přijalo opatření, situace uklidní. Nevím, jak v Německu, ale oni si brání hranic i jako by proti nám.“