Tak pane akreditovaný asistente europoslance, jak dopadlo pozvání „na kobereček“ v Evropském parlamentu? Jen doplníme, že jste byl předvolán za napsání tohoto textu: „Mimochodem… před začátkem debaty jsem neměl co dělat, a tak jsem si jen tak stopoval, kdo je jak dlouho v maskérně. Danuše Nerudová suverénně vyhrála. Byla tam minimálně třikrát déle než Gregorová s Kateřinou dohromady. Když si vezmu, že je jen o dva roky starší než Kateřina, tak musím konstatovat, že Mladá a pohledná se během posledních dvou měsíců změnila na Starou mysliveckou. Nebyl jsem jediný, kdo si toho všimnul.“
Ujala se mě vrchní šéfka personálního oddělení a velice zdvořile mi vysvětlila, že jsem svým vyjádřením porušil několik paragrafů etického kodexu, poučila mě, že takové věci jako asistent nesmím psát, že jakékoliv vyjádření týkající se Evropského parlamentu podléhá schválení, že se mnou bude spuštěn „administrativní proces“, a pokud neuposlechnu, pak může dojít i na sankce.
Čili, čím nejhorším vám vyhrožovali? „Vezmú hadraplán“, řekl by Arnošt v Dědictví aneb Kurvahošigutentag?
Nevyhrožovali... tady jsou na všechno procesy. Prostě budou konat podle manuálu, protože konat musejí. Tady když někdo podá stížnost, tak se kolem toho popíše tuna papírů a všichni musejí být krytí. Řekl bych, že než celý proces proběhne, dávno mi skončí kontrakt a možná i skončí volební období.
Prostě mě vyzvali, ať si vyberu buďto asistenta, nebo blog. Že obojí dohromady se neslučuje s evropskými hodnotami a jestli neuposlechnu, tak že „to bude mít následky“.
Co s tím tedy budete dělat? To je asi nejdůležitější...
No, rozhodně se nevzdám blogu, ten nikdy za teplé místečko v Bruselu nevyměním. Ale co přesně udělám s tou jejich výzvou, to si ještě rozmyslím. Vlastně mě začíná lákat, že bych mohl celý ten „administrativní proces“ nabídnout čtenářům, aby si udělali obrázek o evropských hodnotách z míst, které ještě nikdo nezmapoval.
Třeba to bude vypadat jako koncil v Kostnici... Nebo jako když Háchu pozvali do Berlína...
Jak to „slyšení“ vlastně vypadalo? Čtenář si to jistě chce představit. Kolik účastníků na vás čekalo, jak se na vás tvářili, jak jste se cítil...
Seděli proti mně tři lidé, kteří mi potřebovali vysvětlit moji nekorektnost, ale museli to sami dělat korektně. Vlastně bych byl radši, kdyby se nade mnou nahnul nějaký vazoun a řval na mě, ať si nic podobného nedovoluju. Místo toho proti mně seděla velmi uhlazená starší dáma a velmi distingovaný pán, kteří mi se spoustou zdvořilostních kudrlinek oznámili, že mě poučili o mém přečinu, vysvětlili mi, co etický kodex zapovídá, ale nakonec mi naprosto nekompromisně řekli, že buď jedno, nebo druhé. Bloger a asistent prostě ne. A samozřejmě budou v této věci dále konat, protože nic jiného udělat nemohou. To víte, každý je jen malé kolečko ve velkém soukolí a jen plní rozkazy...
Po celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že kdybychom neseděli na oficiálním jednání, ale byli bychom někde v hospodě, tak by se mi možná po lahvi vína přiznali, že to s paní Nerudovou vidí stejně...
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský