Diskusi zahájila Michaela Šojdrová, když vysvětlila svůj postoj a řekla, že ženskou problematiku nevyčleňuje z celkového obecně lidského pojetí uprchlictví, ochrany práv a bezpečnosti. „Dobře ale víme, že ženy jsou zranitelnější, příběhy, jež slýcháme o tom, proč ženy utíkají a s čím se setkávají, jsou alarmující,“ řekla europoslankyně Šojdrová a dodala, že si je vědoma toho, že v migraci jsou ženy ohroženy dvakrát, protože jsou navíc oběťmi násilí a sexuálního obtěžování. „Při své poslanecké práci kladu důraz na ženu jako matku a na rovnost pohlaví, takže je to pro mě výzva, ženy na útěku totiž často mají u sebe své děti. Zastoupení žen mezi uprchlíky navíc roste,“ řekla v Brně Michaela Šojdrová.

Koordinátorka pomoci uprchlíkům Zuzana Lenhartová, která se do uprchlické problematiky zapojila jako dobrovolnice loni a dnes vede organizaci Pomáháme lidem na útěku, uvedla čerstvé statistické informace o složení proudu uprchlíků, kteří do Evropy přicházejí balkánskou trasou. „Do Řecka v současnosti přichází 48 % lidí ze Sýrie, 26 % z Afghánistánu a 17 % z Iráku. Jsou to tedy všechno země ve válce a tedy více než 90 % uprchlíků přichází z válečných oblastí,“ řekla Zuzana Lenhartová s tím, že data vycházejí ze zjištění Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky (UNHCR), který jako jediný v terénu získává relevantní informace. Selekce migrantů přitom probíhá už během cesty a je stále užší, zhoršila se zejména situace Afghánců, které od začátku roku nepouštějí z Řecka dál do Evropy a kteří tvoří třetinu počtu migrujících lidí.

Řecku se musí pomoci

K situaci Řecka se vyjádřila Michaela Šojdrová, Evropská unie podle ní musí v případě uzavření balkánské cesty Řecku pomoci a bude potřeba finanční i humanitární pomoci. V Řecku by také mělo docházet k přerozdělování uprchlíků a vracení ilegálních migrantů do Turecka a místo nich by měli být přijímáni uprchlíci s nárokem na azyl. Pokud jde o ženy, Evropský parlament v rámci projednávání zprávy o uprchlících přijal usnesení, že v rámci azylové politiky se k ženám musí přistupovat jako k těm, kdo potřebují větší ochranu. „Ženám nepomohou deklarace, ale praktická opatření. Je důležité, aby ženy v azylových zařízeních měly možnost mít oddělené ubytování, hygienické zařízení a přistupovalo se k nim se zachováním jejich důstojnosti. Dnes dochází k problémům, protože zařízení zatím taková nejsou,“ uvedla Michaela Šojdrová. Dodala také, že pro zmíněné usnesení Evropského parlamentu nehlasovala, protože v něm byly rozporuplné návrhy. Důležité podle ní není to, co se proklamuje, ale to, co se reálně bude dělat.

Problém je třeba v azylové politice, která by měla zohlednit, že ženy, které přicházejí, jsou často velmi silně vázány na muže. Usnesení Evropského parlamentu ale obsahuje bod, podle nějž by o azylu těchto žen bylo rozhodováno nezávisle na souhlasu jejich mužů. To je ale v případě některých skupin uprchlíků problém, protože jsou v nich ženy v postavení závislém na mužích a jsou přesvědčeny, že nemohou požádat o azyl zvlášť.

Další spornou věc europoslankyně vidí v požadavku na slučování rodin. „Jsem přesvědčena, že mnoho žen utíká před rodovými klany, musíme si tedy ujasnit, co od azylové politiky čekáme,“ řekla Michaela Šojdrová, která je ovšem pro to, aby ženy mohly samostatně žádat o azyl a o azyl pro své děti.

Pro respekt k zvyklostem uprchlíků a jejich rodin se vyslovila Zuzana Lenhartová, která uvedla, že podle jejích zkušeností z balkánské cesty mnohé uprchlické rodiny fungují vztahově lépe než u nás. „Viděla jsem, jak se třeba muži chovali k dětem nebo starším lidem. Netlačíme ty lidi do nějaké individualizace, která povede jen k tomu, že se naruší to, co jim zatím funguje. Neměli by být tlačeni do rozbíjení rodin jenom proto, abychom prokázali, že uznáváme rovnost žen a mužů,“ řekla Zuzana Lenhartová.

Merkelová zaplatí politickou daň

V diskusi se panelistky nejprve musely vyrovnat s otázkou jednoho z účastníků, který vznesl sugestivní dotaz, proč nebylo u nás referendum o tom, zda vůbec chceme přijímat uprchlíky. Michaela Šojdrová řekla, že je prvořadým faktem to, že je Česká republika signatářem ženevské konvence a musí tedy uprchlíky přijímat, tedy každého, kdo je pronásledován a jde mu o život. Poukázala také na to, že v letech 1998–1999 nikoho nenapadlo pořádat referenda, když přicházeli lidé z Balkánu a bylo jich přes třicet tisíc. „A během posledních deseti let přišlo sto šedesát tisíc migrantů a opět nežádá referendum. Problém je v tom, že až nyní tuto vlnu vnímáme jako nebezpečí. O čem chcete ale v České republice dělat referendum, máme 1500 žadatelů o azyl a z toho je devět set Ukrajinců. Něco jiného je, jak uprchlictví řeší Němci a jejich politická reprezentace, je to ale jejich odpovědnost,“ řekla Michaela Šojdrová, podle níž Angela Merkelová za svůj přístup k migraci zřejmě bude platit politickou daň. V případě, že by Česká republika čelila tak masové migraci jako Německo, se europoslankyně domnívá, že bychom situaci nemohli zvládnout, dovede si ale představit řízenou legální migraci.

Matky migrantky působí ve prospěch integrace

Obavy se objevily v dalším dotazu z auditoria, v němž tazatel popsal situaci v německém Frankfurtu, kde jeho příbuzná kvůli imigrantům hledá už třetí školu pro syna, který ve škole šikanovaný kvůli tomu, že jako Němec, patří k menšině. Michaela Šojdrová reagovala s tím, že je to problém, že ale již i v místech, kde jsou silné komunity migrantů z Blízkého východu vznikají iniciativy, jež situaci řeší. V Bruselu například podle jejích informací vznikla nezisková organizace, v níž se začínají aktivizovat matky dětí migrantů, které se snaží rozeznat jejich radikalizaci a bojují proti tomu. „Ženy-matky jsou v tom poctivé a nechtějí nechat své děti, aby se radikalizovaly, a snaží se něco proti tomu dělat,“ řekla europoslankyně. V souvislosti s migrací žen genderová specialistka Adéla Souralová uvedla, že podle některých studií matky s dětmi se snadněji integrují, protože například navazují kontakty s matkami dětí v sousedství apod. Na druhou stranu ale tato sociální role může působit i opačně, protože je matka odříznuta na dlouho od trhu práce.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE