Jako zdravotní sestra ze zubní ordinace byla Eliška Šťastná z Trutnova před třemi lety jednou z prvních, kdo se nechal očkovat proti tehdy se šířícímu viru. Obě dávky absolvovala spolu s kolegy a kolegyněmi z ordinace.

Jako druhý důvod uvádí, že to systém po zdravotnících vyžadoval. „Prostě řekli, že je tu očkování, jinou možnost nemáme a uděláme za vším tečku, Tak jsem si říkala, že se nechám naočkovat a bude klid a něco se tím vyřeší,“ říká, že tak jednala i v dobré víře. „Bála jsem se také, že do budoucna, kdo nebude nějakým způsobem očkovaný, bude nějak omezeny,“ dodává.

Popisuje, že ze začátku si chtěla očkování rozmyslet a převládaly u ní důvody, proč se neočkovat. „Bála jsem se toho, jak rychle ty vakcíny byly vymyšlené,“ říká, že chtěla počkat, jak bude vakcína působit na ty, co si ji nechají dát.