"Proces zmírňování napětí mezi Korejemi nebude moc rychlý. Kim Čong-un studoval ve Švýcarsku, takže má představu, jak to jinde vypadá. Bude chtít změnit zemi, ale ne režim. Když občas bude muset někomu urazit hlavu, udělá to, když to bude mít pozitvní dopad na režim. Nějaká ta poprava působí totiž jako výstraha pro všechny," sdělil realisticky bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky Jiří Šedivý. Stalo se při debatě "Mír v Koreji - realita nebo fikce?" v Malostranské besedě v Praze. Rozmlouvalo se tam i o setkáních se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem, českém velvyslanectví v Pchjongjangu či životě uvnitř Korejské lidově demokratické republiky (KLDR).

Blízká setkání třetího druhu

S úsměvy na tvářích si podali ruce. Kim Čong-un a jihokorejský prezident Mun Če-in s takovým mediálním obrazem v dubnu jednali v rámci historického summitu ve vesnici Pchanmundžom v demilitarizované zóně na společné hranici obou Korejí. "Neoznačil bych to za historické setkání. Levicoví prezidenti Jižní Koreje vždy chtěli sbližování a jednání o míru, ale tahají za kratší konec. Ohledně jednání o odstranění jaderných zbraní je tam důležitější slovo USA," sdělil k tomu při besedě koreanista Jaromír Chlada, jenž v KLDR studoval.

Ředitel Odboru států Asie a Pacifiku na ministerstvu zahraničí Martin Klepetko poznamenal, že musíme zůstat v tomto ohledu střízliví, ale symboliku setkání by naopak nepodceňoval. K summitu totiž došlo po vyhroceném období poznamenaném drsnou rétorikou. Nedávno se ale severokorejští sportovci zúčastnili olympijských her v Jižní Koreji, jednání začala a je naplánováno setkání s Trumpem. "Jde o sbližování jednoho korejského lidu. Ten pojem je tam známý," podotkl.

Kim Čong-un se podle Šedivého dostal do fáze, kdy si splnil sen. Má jadernou zbraň, možná má i mezikontinentální balistickou raketu, takže má i lepší vyjednávací pozici. "Nechce ale dopadnout jako Kaddáfí či Husajn, takže bude chtít pevné záruky, což bude velmi složité. Denuklearizace bude tvrdý oříšek," doplnil. V regionu bude hrát také velkou roli hlas Ruska a Číny.

Šedá a černá ekonomika

"Těch států, co disponují jadernými zbraněmi, zase není tolik. Kim Čong-un si je vědom, že jeho arsenál je omezený a nemůže jít do konfrontace. Jde ale o psychologii, protože to působí na americkou veřejnost," zmínil Klepetko. Systém protiraketové obrany USA, jak řekl Šedivý, totiž není stoprocentní. Nicméně je nasnadě, že severokorejského vůdce do jisté míry také "vystrašily" několikrát deklarované plány USA na válku s KLDR.

"Od poloviny šedesátých let dochází v Severní Koreji k navyšování rozpočtu na obranu, třetina toho státního jde na armádu. Ekonomiku to zatěžuje. Ta se celkem rozvíjela za studené války, kdy fungoval systém půjček a bártrů se zeměmi socialistického bloku. To skončilo, ale režim stejně našel způsob, jak přežít. V Severní Koreji funguje šedá a černá ekonomika. Produkují se tam drogy pro čínský a japonský trh, obchoduje se se staršími zbraněmi, o něž mají některé africké režimy stále zájem, a navíc je to země bohatá na nerosty. Uhlí, zinek, zlato a tak dále. Sankce uvalené na KLDR jsou bezprecedentní. Žádná jiná země nebyla v tak silné hospodářské a ekonomické blokádě," vysvětlil Chlada.

Jednání Kim Čong-una s Donaldem Trumpem by se mělo konat už dvanáctého června v Singapuru. "Jednání bylo spontánním Trumpovým rozhodnutím. Do procesu budou zasahovat Rusko a Čína, čímž se to zkomplikuje. Ostatně Američané také nedodrželi poválečnou dohodu o příměří na Korejském poloostrově. Číňané se odtamtud stáhli, USA ne. Trump se dostal do kleští, hlásá otevřenost, ale nesmí zmírnit sankce a moc ustupovat. Snaha být mírotvorcem tak asi vyjde vniveč," doplnil Chlada s tím, že severokorejský vůdce má kontrolu nad armádou své země.

Česko jako fíkový list totalit

V Pchjongjangu má Česká republika ambasádu a velvyslance. Je tam koreanista Milan Hupcej. "Stavíme na tom jako na důležitém bodu regionu. Dokonce jsme hrdinně čelili tlaku, abychom ji zavřeli. Proto máme ze země dobré informace. Když se budeme bavit o dopadu sankcí v zemi, je to různé. Většina lidí tam po hladomoru v letech 1995 až 1999 žije na tak nízké úrovni, že se jich nedotýkají. Jde o samospotřebitele, kteří se orientují na pěstování vlastních potravin a přebytky prodávají na trzích, což lze. Vládnoucí vrstva má velké sklady zásob, takže se jí to také nedotkne. Ministři tam jezdí v nejnovějších západních autech. Jak se tam dostala? To vědí asi v Číně. Takže se sankce dotýkají hlavně střední vrstvy, tedy státních úředníků a pololegálních obchodníků," popsal Klepetko.

Jeden z návštěvníků debaty, jenž se právě vrátil z pobytu v Jižní Koreji, potvrdil, že sjednocení Koreje část tamní společnosti vnímá velmi emotivně. Navíc se zeptal, jestli české ambasády v Sýrii a KLDR nepůsobí spíše jako "fíkový list pro totalitní režimy", jestli jim nedodávají na důvěryhodnosti?

K tomu úředník ministerstva zahraničí Klepetko doplnil: "Ve vztazích se Severní Koreou máme dlouhodobou tradici. Za bývalého režimu se tam odvíjely dlouhodobé rozvojové projekty a oni nás vnímají spíše přátelsky. Jako zemi, které jsou ochotni důvěřovat. Na to konto se s nimi dá mluvit. Zatímco v Sýrii je spojovacím článkem s USA česká ambasáda, v KLDR je to švédská. Působíme tam jako zpravodajové - ne ve smyslu špionáže - předáváme informace spojencům a tu roli hrajeme dobře."