"Umělá kauza 'ty vole, Mandela', kterou rozpoutal parlamentní tým redakce zpravodajství České televize zveřejněním záznamu soukromého rozhovoru premiéra Rusnoka, generála Picka a ministra Fischera z omylem nevypnutého ruchového mikrofonu o přestávce jednání sněmovny, ukazuje míru neschopnosti a záštiplnosti týmu televize, která by měla plnit veřejnou službu," napsal Kotrba ve vyjádření, které zveřejnil server Britské listy.

Celé vyjádření Štěpána Kotrby ZDE.

Novináři by podle Kotrby měli dodržovat pravidlo Chatham House Rule, které je vytvořeno na podporu otevřenosti a sdílení informací. Jeho podstatou je, že při setkání, nebo jeho části, které se koná pod záštitou pravidla Chatham House, mají účastníci možnost využít obdržené informace, ale ani totožnost ani příslušnost řečníka nebo jakéhokoli jiného účastníka nesmí být odhalena.

Pokud se tedy nějaký novinář uchýlí ke zveřejnění odposlechu ruchového mikrofonu, vypovídá tím podle Kotrby o své neschopnosti a nevhodnosti pro tuto práci a měl by být stažen šéfem své redakce.

"Pokud toho šéfredaktor či ředitel Šámal u celého parlamentního týmu není schopen či ochoten, je na generálním řediteli operativní vyhazov Šámala. Pokud toho není generální ředitel schopen či ochoten, je na místě vyslovení nedůvěry Rady ČT generálnímu řediteli. A pokud toho není schopna Uhdeho servilní rada, je na čase ji vyměnit. Protože Kodex ČT o nahrávání skrytou technikou (nebo tak, že nahrávaný o nahrávání neví), hovoří jasně," konstatuje politický a mediální analytik.

Znají své pappenheimské

Na vyjádření Štěpána Kotrby reaguje na stránkách Britských listů i jejich šéfredaktor Jan Čulík. Kromě toho, že Kotrbovi dává za pravdu v tom, že novináři dodržují zmíněné Chatham House Rule, dodává: "Myslím, že reportéři České televize dobře znají své pappenheimské a zveřejněním nahrávky soukromého neformálního rozhovoru mezi premiérem Rusnokem a jeho dvěma ministry vyvolali obrovský zájem a značné rozhořčení v české veřejnosti - přitom je to rozhovor svou podstatou víceméně nevinný," píše Čulík.

Proč tedy takový zájem a obrovské rozhořčení, ptá se šéfredaktor serveru. Odpovědí je podle něj nenávist a nadávky vrhané na Rusnoka na různých internetových fórech, které chápe jako dlouhotrvající pokus mnohých příslušníků české veřejnosti alespoň fiktivně ovládnout mocné.

Celé vyjádření Jana Čulíka ZDE.

Druhým faktorem, který hraje roli, je prý úporná představa značné části veřejnosti, že vládní politik je jakýmsi vzorem intelektuálské dokonalosti a dvorné noblesy.

To, že někteří novináři poukazují na to, že nejzávažnější na Rusnokově výrocích bylo, že do JAR nechce jet, protože musí na jakýsi oběd a večeři, a dovozují z toho, že to jistě musí být korupční oběd a večeře s mafiánskými podnikateli, sice považuje za možné, ale upozorňuje, že by bylo dobré mít v té věci důkazy.

"Osobně si myslím, že představa, jak mafiánští miliardáři nutně potřebují obědvat či večeřet s premiérem, který za dva, tři týdny odchází z funkce, aby si zajistili jeho vliv, je poněkud přehnaná, ale mohu se jistě mýlit," uzavírá Jan Čulík pro Britské listy.