Konečná hned na úvod zdůraznila, že komunisté od počátku tvrdí, že v Sýrii musí dojít k nějaké diplomatické dohodě. „K tomu nepomůžou rakety a nepomůže ani to, že tolerujeme turecké kroky v Afrínu,“ zaznělo z úst Konečné.

Zahradil okamžitě doplnil, že máme v Sýrii stále velvyslance, jako jediný západní stát, za což České republice děkoval i předseda dolní komory amerického Kongresu Paul Ryan. To, že Andrej Babiš napřed podpořil útok Spojných států, Velké Británie a Francie v Sýrii, aby o den později změnil názor, bylo spíše důsledkem vnitropolitických českých šarvátek.

„Ty naše šarvátky, to byla především domácí politika. Andrej Babiš umí dobře číst průzkumy a to, že ze dne na den změnil názor, to mohlo být důsledkem toho, že si někde něco přečetl. My tam jsme, my tam něco děláme,“ zdůraznil Zahradil „Ale Spojené státy jsou naším nejsilnějším spojencem, takže jistá míra loajality se od nás očekávala. Vždycky je dobré vědět, co se v regionu děje a snažit se tam prosazovat naše zájmy. Zahraniční politika není žádné cvičení z morálky, to je poměrně tvrdá disciplína,“ pokračoval Zahradil.

Cyril Svoboda konstatoval, že v Sýrii bychom měli postupovat stejně jako před dvaceti lety v Jugoslávii. „Mělo by se jít stejnou cestou, jako se šlo v Jugoslávii, to znamená dohodnout se s těmi, se kterými se dohodnout lze. Jistou legitimitu má Asad,“ podotkl lidovec.  

Neměli bychom si prý také myslet, že se dohodneme bez Ruska. „To je nesmysl,“ zdůraznil lidovecký politik.Západ a Rusko si podle jeho názoru musí sednout k jednomu stolu a nalézt nějaký kompromis. „Ale já tady říkám své názory, no tak jako co. Jestli jim premiér Babiš bude naslouchat, to je jiná věc,“ zaznělo z úst Babišova poradce s tím, že finální slovo v zahraniční politice má tak či tak vláda.

Ukázalo se to i v roce 2003, kdy se rozhodlo o tom, že Česká republika bude součástí koalice působící v Iráku. „Saša Vondra (ODS) přečetl Václavu Havlovi v divadle dopis, který prezident podepsal a takhle jsme se stali spojencem ve válce v Iráku,“ prozradil Svoboda. „Vy jste tehdy ten útok v Iráku podporoval,“ vmetla Konečná do tváře Svobodovi. Zdá se jí však, že teď se názorově posunul, což komunistka přivítala.

„My žijeme v jednom velkém omylu, když stále věříme, že spolu budou válčit státy. Není tomu tak. Paradoxně žádný stát není ve válce, ale na mnoha místech se válčí. A my se také musíme bránit tomu, když někdo narušuje naše území. Ale já mám obavu, že se na Západě šíří nedůvěra vůči elementární dohodě s Ruskem. Na druhé straně lze říci, že je Rusko rádo, že má sjednocený Západ proti sobě, protože ruský prezident Vladimir Putin může říkat, já bráním Rusko,“ vrátil se do dnešních dnů Svoboda.