Za burcující lze označit zprávu z článku Echo24 „Označ dezinformátora: Twitter zavádí práskací nástroj Birdwatch pro uživatele“, že každý uživatel sociálních sítí bude mít díky „dobrotě“ korporátu jménem Twitter možnost přímo zasahovat do obsahů probíhajících po sociální síti. „Dokonce Twitter apeluje, aby uživatelé hlásili dle nich nevhodné či zavádějící zprávy, a platforma těmto aktivním jedincům umožňuje přidávat k nim kontextové poznámky. Ve velkém se tu tak vyrábějí zástupy udavačů, kteří budou kompenzovat své frustrace a neblahé pocity ze světa tím, jak se to vždy v dějinách dělo na různých technologických úrovních. Tedy když se nemohu uplatnit já, tak se pokusím to znemožnit druhým, což je to ‚příslovečné sousedovo prase‘. Teď se z toho ale stane systém a to, čemu se říká korporátní ovládnutí světa, likvidace stávajících demokratických procedur, volebních procedur, politických stran, soutěže idejí a podobně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Už půjde jen o to ovládnout peníze, ovládnout mysl a skrze mysl lidí ovládnout obrovský kolotoč marnosti, kterému se říká korporátní svět. „To je velice neprozíravé, protože korporátní svět je postaven na jednom prvku tržního mechanismu, a to je odezva poptávky a nabídky. To přestává fungovat. Už to vidíme nejen v covidové situaci, ale i mimo ni. Když se snižuje koupěschopnost a nákupní košík se vyprazdňuje, jako by přestávaly fungovat tyto elementární mechanismy. Lidé přestávají být spotřebiteli, přestávají být plátci do kapes korporátů a korporáty nebohatnou tak rychle, jak by si představovaly. K tomu potřebují člověka zvládnout. Známe to z literatury z George Orwella, z Jevgenije Zamjatina, v románu My to bylo možná úplně poprvé, ovládnout mysl člověka a nadiktovat mu jeho potřeby. Huxley o tom píše v Krásném novém světě velice přesně. Jeho produktem už není zotročený člověk, který je i přinucen dělat něco jako Winston Smith v Orwellově románu 1984, ale je to spokojený a šťastný člověk, který dělá něco, co by za normálních okolností nedělal,“ vysvětluje mediální analytik.

Blíží se konec Facebooku i Twitteru – a není čeho litovat

Je však myšlenkově indoktrinován lídrovskou elitou, a tak se chová, jak elita potřebuje. „Ale to nemá žádné východisko, protože to dříve či později narazí na ekonomické meze. To si zřejmě dnešní korporáti neuvědomují, nebo je jim to jedno, nebo se chovají podle hesla ‚Po nás potopa‘. Každopádně udavačský systém Birdwatch, jímž jsem začal a který umožňuje práskat jiné uživatele sociální sítě za jejich ‚nevhodné‘ nebo ‚zavádějící‘ zprávy, je velmi nebezpečný. To nás vrací o sedmdesát let zpátky. Stačí si vzpomenout na staré budovatelské plakáty, na nichž byli dva dělníci v montérkách a rádiovkách, hezky oholení, a za nimi stál ten ošklivý agent imperialismu v klobouku Borsalino a s knírem, což bylo tehdy skoro nemyslitelné a ideově nepřípustné. A nad nimi byl nápis ‚Nemluv o své práci, nevíš, kdo tě poslouchá‘. Jsme přesně v téhle situaci, jenom v digitálním světě, v technologicky povýšeném prostředí. Bojím se toho navzdory tomu, že zástupci Twitteru jásají nadšením nad tím, že se jim podařilo něco úžasného,“ přiznává Petr Žantovský.

Záměrně přitom neodpovídají na nabízející se otázku, kdo posoudí relevanci a oprávněnost té které zprávy a udání, že ta která zpráva je nerelevantní, neoprávněná, zavádějící nebo nevhodná. „Posoudí to jenom nějaký cenzurní tým na sociální síti, a to je pro sociální sítě absolutně konečná. Vidíme to na WhatsAppu, který se pokusil zavést nějaké naprosto nesmyslné novoty, co jdou proti podstatě té aplikace jako takové. A statisíce uživatelů od ní mizí ke konkurentům. Totéž čeká Twitter, Facebook a kdekoho dalšího. Možná nakonec na Facebooku skončí ti, co na něm začínali, tedy nějaké patnáctileté holčičky, které se fotí v pizzerii nad pizzou a dají to hned na sociální síť a napíšou pod to: ‚Měla jsem pizzu 4 sýry, byla výborná. Hele, záviď‘. Pro tento způsob komunikace je Facebook jako dělaný, protože uspokojuje určitou komunikační frustraci nedospělých lidí. Ale pro to, pro co byl užíván, včetně politické i ekonomické propagace, zjevně přestal fungovat, protože začal být cenzurován. Blížíme se ke konci těchto dvou a ostatních podobných sítí, a není mi to ani trošku líto,“ podotýká mediální odborník.

Z těch, kdo si do Číny kopou, o ní téměř nikdo nic neví

Pro druhé téma si vybral pondělní článek „Den z byznysu: Soudruzi v Pekingu vrní blahem. Už cítí miliardy z Česka“ na Seznam Zprávy. „Ten mi hnul žlučí. Je to zestručněné shrnutí rozhovoru s jedním respondentem TV Seznam, který se vyjadřuje ke kvalitě respirátorů FFP2 z čínských produkčních center. Mě fascinoval hlavně titulek, to je to, proč o tom mluvím v Týdnu v médiích. ‚Soudruzi v Pekingu vrní blahem‘. Představuji si pana prezidenta Si Ťin-pchinga, jak vrní blahem, zejména když si čte překlad článku Anity Plasové ze Seznamu 25. ledna. Spíš se smíchy popadá za břicho. To je jako myš, která dráždí tyranosaura, to je k smíchu. A titulek navíc ani neodpovídá obsahu toho rozhovoru. Já jsem si ho poslechl a zjistil jsem, že to je typický český prodaný mediální prostor. Vyjadřuje se k tomu nějaký pán, který šéfuje firmě Pardam, a nepokrytě útočí na kvalitu respirátorů KN95, které se dovážejí z Číny,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.