„Inflaci nejlépe vystihují ty nejobyčejnější potraviny. V Lidlu stabilně stála sůl 3,50 Kč a hořčice 4 Kč,“ začal svůj facebookový příspěvek člen pražské SPD Vítězslav Novák a pokračoval popisem aktuální situace, kterou zjistil v jednom z obchodních řetězců.

„Nyní sůl 9,90 Kč a 14,90 hořčice,“ podivil se a hned připojil svůj výpočet.

„To je 180% a 270% zdražení,“ popsal doslova astronomický nárůst cen potravin, které v minulosti patřily k nejlevnějším.

Možná je ale právě to, že se jedná o mimořádně levné potraviny, oním pověstným kamenem úrazu. Obchodníci si u dražších potravin každodenní spotřeby nemohou dovolit tak velké navýšení cen, nicméně u věcí, které stojí řádově koruny a lidé je nekupují každý den, se spotřebitelé proti skokovému zdražování neohrazují v takové míře, jako u těch, které jsou dražší a kupují je téměř denně.

Jiný aspekt tak velkého zdražení popisuje i diskuse pod Novákovým příspěvkem.

„Některé luxusnější potraviny (alkohol, tiramisu) však mnohdy zůstávají na stejných cenách. Jak si to máme vysvětlit,“ ptá se jedna z diskutérek.

Dostalo se jí už zmíněné „pohádkové odpovědi“, že sůl je přece nad zlato, ale skutečnost je pravděpodobně o mnoho prostší.

Jde o potraviny, které se dají skutečně zařadit k těm luxusnějším a jako takové na nich měl prodejce velmi vysoké marže, protože je kupovali jen bohatší lidé. Nyní, když se zdražuje všechno a všude, musí prodejce sáhnout na cenu běžných potravin a ty luxusnější mu stále poskytují slušnou marži i po zdražení od producentů, či distributorů.

„Ale myslím, že zlevnily lokomotivy,“ zareagoval na zdražování potravin další diskutér s notnou dávkou humoru.

Našla se ale i vážnější reakce a odkaz na levné potraviny, pro které si Češi jezdí do Polska.

„V Polsku, bez Fijaly... za babku,“ napsala jedna z přispěvatelek a nezapomněla zmínit i toho, kdo za to podle ní může.

V druhé části ale reagovala i na výsledky prvního kola prezidentských voleb a pražské volební výsledky, které podle ní mohou i za ty parlamentní a vynesli do čela právě premiéra Fialu.

„PRAHA VOLÍ JINAK.“