Hladinu veřejného mínění rozvířil chystaný zákon o zvýšení platů politiků, ve kterém se navrhovalo mimo jiné zavést jakési kapesné pro prezidentovu manželku ve výši zhruba sto tisíc korun měsíčně. Vyvolalo to takovou bouři, že i sám prezident pocítil potřebu se k věci vyjádřit. Považuje za správné, „aby i výdaje první dámy za její podíl na službě této zemi byly správným způsobem oceněny“. Podle něj není v pořádku, aby doba, kterou první dáma stráví službou, nebyla započítána do důchodu.

Po několika dalších ostudách se od nápadu couvlo s tím, že prezidentský pár se o svůj příjem nějak podělí. Problém je ovšem v něčem úplně jiném. Kudy chodí, tudy pan prezident vysvětluje, že jeho jediným životním posláním je sloužit. Jen proto se také rozhodl sloužit z Hradu všem těm, kdo žijí v podhradí. Jak vlastně vznikl nápad, že ten, kdo je nahoře a požívá všech výhod svého postavení, pokorně slouží těm dole? S názorem, že člověk stojící v čele země je prvním sluhou všech ostatních, rozhodně nepřišla demokracie. Myšlenka, že je někdo ve společnosti i se svou chotí dočista první, z povahy demokracie zrovna nevyplývá.

Tvrzení, že panovník je prvním sluhou státu, pochází z dob absolutistických vládců 17. a 18. století. I když to byli monarchové osvícení, jako třeba pruský král Fridrich II. Veliký, nebyl to od nich rozhodně žádný výraz pokory a ani v nejmenším to neznamenalo, že by snad chtěli obsluhovat své poddané. Svým způsobem jen kopírovali jiného z prvních služebníků, tedy papeže coby „služebníka služebníků božích“. Stávali se zástupci státu na zemi a s papežskou neomylností vyžadovali, aby byli náležitým způsobem respektováni a uctíváni. O poddaných si přitom mysleli svoje. Pruský král a slavný vojevůdce Fridrich II. Veliký proslul výrokem: „Kdyby začali moji vojáci myslet, nezůstal by z nich v armádě jediný.“

Fotogalerie: - Pavel na zasedání vlády

Absolutističtí panovníci měli jasno v tom, že slouží státu, který považovali za svůj majetek. U našeho pana prezidenta to takto jednoduché není. Slouží snad vlasti a národu? V tom případě by se měl jednoznačně vymezit vůči těm, kdo se na národ dívají s podezřením a pohrdavě se vyjadřují o „flastencích“. Slouží i se svou chotí obětavě občanům? Pak není jasné, proč těch výhod za nezištnou službu není pořád ještě dost. Proč by měli být vlastně sloužící odměňováni v násobcích toho, co pobírají ti, které s takovou pokorou obsluhují?

Kdo tady vlastně komu, za kolik a z jakého důvodu slouží, to jsou ty pravé otázky. Samotné financování prvních služebníků a služebnic by naproti tomu zase až takovým technickým problémem být nemělo. Jak známo, zdroje jsou.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), který prezidentské dvojici zvýšení příjmů navrhoval, je přece autorem zákona, jímž se snižují starobní důchody představitelům minulého režimu o 300 Kč za každý rok ve funkci. Jen samotné Ministerstvo obrany nahlásilo jména stovek bývalých plukovníků a generálů, jimž mají být důchody kráceny. Z těchto nahlášených osob žijí dnes sice již jen desítky lidí, nic však nebrání tomu, aby si pan prezident s chotí přilepšili na úkor starobního důchodu svých bývalých nadřízených. Mají na to ve svých očích jistě plné právo. Přece jim věrně, poctivě a oddaně sloužili, dokud se doba nezměnila.

Psali jsme:

Josef Mašín: Bojíte se, že vám Putin vezme svobodu. Žádnou nemáte. Vazalové Bruselu

Vyoral: Co chtějí pro Pavlovou, to slušný člověk ani nevydělá. „Dojí nás jak oslíky.“

Novinář poslouchal Fialu. V hlavní televizi už se neudržel: Ten člověk si dělá srandu jako?

Prezident Pavel: Je obdivuhodné sledovat, jak český tým naplňuje olympijskou myšlenku