Brutální napadení Ukrajiny putinovským Ruskem bylo jistě šokem pro celou civilizovanou Evropu. Zvláště citlivě ho pak prožívají lidé v postkomunistických státech, kteří si už sovětskou diktaturu v minulosti prožili na vlastní kůži. Válečný konflikt s sebou přinesl obrovskou humanitární krizi, kdy zejména do států střední a východní Evropy putovaly miliony uprchlíků, především žen a dětí, které si chtěly zachránit alespoň holý život. Podle nejnovějších dat přijala Česká republika za 5 týdnů války okolo 300 tisíc běženců, kterým poskytuje solidární pomoc. Na ní se velmi často významně podílejí i naturalizovaní Ukrajinci, kteří svým krajanům pomáhají najít vhodné ubytování, vyřídit si potřebné úřední náležitosti, zajistit alespoň základní finanční pomoc a mnoho dalších nezbytných činností spojených s nucenou emigrací.

Samozřejmě, že se tito lidé snaží dostat do bezpečí, pryč od všech válečných hrůz, i své rodiny a přátele. Nejinak si počíná i mladá fyzioterapeutka Nadia Piontkivska z Kyjeva, která už 2,5 roku pracuje v okresní krnovské nemocnici v Moravskoslezském kraji.

„Ze začátku války odvezl můj manžel dvě ženy i s dětmi od našich bývalých ukrajinských kolegů z bombardovaného okolí Kyjeva do Česka. Přijel si pro ně na polsko-ukrajinskou hranici ještě v době, kdy se humanitární pomoc teprve formovala. Chtěla jsem, aby také odvezl moje rodiče, ale ti to odmítli a zůstali zatím ve Lvově. Táta se dokonce přihlásil do armády, ale jen si ho zaevidovali vzhledem k jeho věku. Většina našich mužů včetně těch, co žijí v jiných zemích, se hromadně hlásí k vojsku, ne všichni ale uspějí. Největší zájem je o profesionální vojáky a i přes velkou pomoc evropských států, zvláště z Polska a České republiky, má Ukrajina stále nedostatek zbraní. Někteří moji známí dokonce říkají, že standardní vojenské vybavení má tak jen každý šestý ukrajinský voják, no a také bychom potřebovali nová letadla a lepší protivzdušnou obranu,“ uvažuje sympatická fyzioterapeutka Nadia.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

Na vině není jenom Putin

Ukrajinská zdravotnice se narodila ve Lvově a po absolvování vysokoškolského studia pracovala deset let v Kyjevě i se svým manželem. Podle jejich vlastních slov se neměli zrovna špatně, ale využili nabídku pracovat v Čechách, kde je přece jen o něco vyšší životní úroveň a lépe zde fungují některé služby. Současný válečný konflikt ale Nadia vůbec nechápe.