Politolog Lukáš Jelínek si nemyslí, že by Česká televize nějaké politické straně nadržovala: „Je to samozřejmě nesmysl, který souvisí s paranoiou politiků, že zrovna jim je ubližováno, ale to mají společné tradiční strany s novými hnutími.“ S tím podle Jelínka souvisí i chuť obsadit do Rady své zástupce, ale nedomnívá se, že by se tomuto trendu nějaká strana více či méně vymykala.

Připomněl také, že Česká televize čelí kritice kvůli neobjektivnosti už od revoluce. „Nejdříve si stěžoval Václav Klaus, že je na něj útočeno a byla by vhodná vládní vlnka. Pak si stěžovali za Miloše Zemana sociální demokraté. Pořád si někdo stěžuje, nedá se to nějak změřit a hlavně si nemyslím, že by tento stav změnilo zastoupení v mediálních radách. Pokud má někdo pocit, že Česká televize nevysílá v jeho prospěch, tak se na ni dívat nemusí, nebo se může orientovat na jiná média, některá jsou i sledovanější. Ale nemyslím si, že by veřejná média cíleně ubližovala jedné straně či druhé skupině,“ řekl politolog pro ParlamentníListy.cz.

Jakl: Některé názory jsou nadreprezentovány a jiné podreprezentovány

Ladislav Jakl z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání to vidí jinak: „Skutečně v České televizi je úplně jasné, že v posledních pětadvaceti letech jsou určité názorové a ideové proudy nadreprezentovány a jiné podreprezentovány. Česká televize v různých obdobích sehrála velmi hanebnou roli, například při vládním převratu v roce 1997, takže se pletla do politiky velmi angažovaně. A přeci dobře víme, že u některých politiků, komentátorů či analytiků má člověk pocit, že jsou tam někde přišroubovaní k židli. Na nějaký pořad je přivezou na kolečkách, postaví před kameru a pak je jen zavezou zpátky do vedlejší místnosti, protože je škoda, aby jezdili domů, když budou za chvíli před obrazovkou. Všichni jsou tam jako doma a spoluvytvářejí spolunázorové linie, které televize šíří,“ řekl svůj pohled Jakl.

A vyjmenoval, kde všude podle něj veřejnoprávní televize nejedná vyváženě: „Má jasně profilovaný názor na to, co se děje v Americe, není neutrální. Na to, co se děje v Británii, není neutrální. Co se týká migrační krize, nikdy nebyla neutrální, co se týká Maďarska a Polska, není neutrální. Co se týká hysterického zeleného fanatismu a genderu, není neutrální.“

Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání redakci ParlamentníchListů.cz také řekl, že je tu co do činění s lidmi, kteří byli zvyklí mít všechno a k České televizi se chovají jako ke svému majetku. Pro ně je prý naprosto nepřijatelná představa, že by byli poctivě schopni naslouchat různým interpretacím některých dějů.

Jelínek: Česká televize svoje poslání plní

Politolog Jelínek však tvrdí, že co se týká míry pozornosti věnované politickým stranám a názorům ve společnosti, tak Česká televize svoje poslání plní. Výhrady v průběhu devadesátých let dle jeho slov vedení odstranilo editorskou prací.

„Určitý problém může být, nakolik zaměstnanci veřejnoprávních médií vnášejí své osobní názory do otázek, které kladou hostům, do reportáží, které vysílají. Ta práce s těmi lidmi je nekonečná, není to asi nic jednoduchého, ale třeba je to věc, ve které má Česká televize mezery nebo určitý dluh,“ vysvětlil Jelínek s tím, že právě pluralita názorů od roku 1992 se postupně lepší. Na tom, že z jednání redaktorů a komentátorů může být znát subjektivní názor, se s Ladislavem Jaklem shoduje.

Jakl však byl ve svém vyjádření mnohem přísnější. Podle něj lidé, kteří tíhnou k sociálnímu inženýrství, mají nutkání vnucovat lidem správnou podobu a často se pohybují kolem školství, univerzit, médií i kultury: „A je jich tam více, než v běžné populaci. Tak to bude vždy a nikdo s tím nic neudělá. Jde o to, aby s těmi ohromnými prostředky – což jsou nejen peníze, ale i ohromná dispozice, kterou toto médium vládne – bylo zacházeno alespoň o malý kousek korektněji, než se to děje teď,“ sdělil Jakl.