Tři dny dopředu je nutné vytvářet výkazy práce o tom, co má kdo například dělat. Tohle platí od října? Na co narazili mnozí, kteří chtěli takto pracovat dál, bylo, že mají vysoké daně, nevyplatí se jim na DPP nebo DPČ. Za to už prostě nevstanou ani od stolu. „Ve svém věku už se mi to nevyplatí,“ podotkla paní Zdenka, které je osmačtyřicet let, zaměstnání střídala tak, že v této chvíli měla asi šest dohod o provedení práce, a tak je bleskově zrušila a šla raději pracovat na IČO, to je samozřejmě daleko menší problém, protože pak si všechno může přeci každý zaplatit naprosto sám. Pokud s tím není spokojen, tak třeba může hledat zaměstnanecký pracovní poměr.

„Tak ať nám zaměstnavatelé zaplatí život, ať za mě zaplatí důchod!“ už bouchla do stolu samoživitelka Kateřina z Moravy. „Neprokážete příjem. To není normální zaměstnanecký poměr,“ vzkázala. „Když jsem dělala kdysi v Hrušce, tak jsem měla více peněz, bylo mi to jedno. S dohodou se dá strašně manipulovat. Přítelkyně od Marka byla také na dohodě v cukrárně a říkala, že bude chodit na 8 hodin do práce a pak na druhý den jí řekli: vůbec vás nepotřebujeme. Jenže ona počítala s tím, že bude mít normální práci. Vymetli s ní a neměla nic. Člověk chce normální práci. Protože jinak s ním akorát manipulují,“ dodala. 

„Zbytečné papírování! To jsem si ani nemusela číst?“ zeptala se velmi udiveně vedoucí jedné z moravských společností, která si právě uvědomila, že si pod šanonem s lejstry zapomenula luxusní mobil, a ten už jí samozřejmě nevkusně blikal. Pracuje ve firmě jako personalistka desítky let, a tak ji hned tak nějaké nové nařízení státu nerozhodí. Spořádaní daňoví poradci samozřejmě čekají až na konec roku.

„Tak přece nemůžou furt makat na tom samém, ne. To musí mít každý dohodu u jiných lidí a pak je to klídek,“ vyjádřil se dělník u stroje. Umýval holínky v dost blátivém terénu s tím, že nezapomenul nadávat, jak mu zase stahovací okénko nefunguje, a tak ho cloní nějakým papírem, který sehnal u cesty. Samozřejmě už se těší, že si na zimu trochu odpočine.