Celé to truchlivé divadlo potvrdilo dávno už zřejmou skutečnost. Naše slavná pětikoaliční vláda není schopná dělat nic pořádného, věcného, potřebného, a proto, aby odlákala pozornost publika, vymýšlí podobné nesmysly, jako že je šéf opozice bezpečnostním rizikem. Silně to připomíná totalitní časy s tím rozdílem, že (zatím ještě) ten opoziční politik smí vstoupit do budovy Parlamentu a něco tam říkat. To před rokem 1989 nebylo. Ale víc rozdílů nenajdeme. Na Babišovu hlavu se sesypalo tolik prázdných nálepek a označení, že by to ani psí hlava neunesla. Andrej Babiš vysekl dlouhý projev, kde své protivníky utřel jak máslo na chléb, lapidárněji to asi vyjádřit nejde. Byl věcný, bez obvyklých silných emocí, a tím působivější. Pokládal koalici řečnické otázky, na něž by nikdo z jejích řad nedokázal odpovědět. Pokud nic jiného, pro ty, kdo to sledovali, to je vážný důvod k zamyšlení u příštích volebních uren, k čemuž to nepochybně také mělo sloužit.

Podrobný rozbor této situace i věcí souvisejících můžete zhlédnout v dalším dílu cyklu O lecčems a mnohém připravovaném Vladimírem Frantou a Petrem Žantovským. 

Všechny díly cyklu najdete zde: