Plameny, které zaměstnaly stovky hasičů a vyhnaly do ulic chemické laboratoře, nejsou jen náhodnou nehodou nebo výsledkem lidské nedbalosti. Jsou symptomem hluboké systémové chyby v českém odpadovém hospodářství.
Třídíme hodně, recyklujeme málo
Češi patří v třídění plastů mezi evropskou špičku - až 69 % plastových obalů končí ve žlutých kontejnerech. Jenže realita recyklace je mnohem méně optimistická. Reálně se z tohoto množství zrecykluje pouze 34-50 %, zbytek je spalován, ukládán na skládky nebo se hromadí v recyklačních areálech, kde představuje bezpečnostní i ekologické riziko.
Chybí recyklační kapacity i motivace
Hlavní příčinou je nedostatek recyklačních kapacit. Většina prostředků v systému směřuje na sběr a třídění, nikoli na budování a modernizaci recyklačních linek. Směsné a problematické plasty, které tvoří většinu odpadu, jsou obtížně zpracovatelné a poptávka po výrobcích z recyklátu je minimální. Stát ani obce systematicky nenakupují produkty z recyklovaných plastů, což snižuje motivaci firem investovat do nových technologií a rozšiřovat kapacity.Ekonomicky je recyklace často nevýhodná - recyklované plasty jsou dražší než primární materiály a trh s nimi je omezený. Výsledkem je paradox: třídíme stále více, ale recyklujeme jen to, co je snadno a levně zpracovatelné (například PET lahve), zbytek se hromadí a stává se časovanou bombou.
RNDr. Miroslav Kubásek, Ph.D.
Zákaz skládkování situaci zhoršil
Novela odpadového zákona zakázala ukládání plastů na skládky, aniž by současně navýšila recyklační nebo spalovací kapacity. Plasty tak zůstávají ležet u třídíren či v areálech určených k recyklaci, kde představují zvýšené riziko požárů a úniků toxických látek do okolí. Požár u Rynholce je přesně tímto případem - hořela surovina určená k recyklaci, která neměla kam dál putovat.
Vliv globálních změn a evropských cílů
Máte důvěru k instituci papeže coby hlavy katolické církve?Anketa
Situaci zkomplikoval i zákaz dovozu plastového odpadu do Číny, kam Česko i další evropské země dlouhá léta vyvážely obtížně recyklovatelné plasty. Po uzavření čínského trhu se odpad začal hromadit v Evropě a tlak na domácí recyklační kapacity prudce vzrostl. Česká republika navíc dlouhodobě zaostává za evropskými cíli - podíl skládkovaného komunálního odpadu je stále vysoký a modernizace recyklačních zařízení postupuje pomalu.
Paradoxy a systémová selhání
- Navzdory miliardovým dotacím z evropských fondů se recyklační kapacity v Česku v uplynulých letech téměř nezvýšily.
- Systém sběru a třídění má omezené prostředky na další zpracování a není zde motivace k rozvoji recyklace.
- Česká republika opakovaně nestíhá implementovat evropské směrnice, například v oblasti omezení jednorázových plastů nebo snižování podílu biologicky rozložitelného odpadu na skládkách.
MŽP řeší marginální témata místo systémových změn
Namísto toho, aby Ministerstvo životního prostředí (MŽP) směřovalo energii a prostředky do rozvoje recyklačních kapacit a podpory trhu s recykláty, věnuje se často tématům, která systém zásadně nezmění - například zavádění zálohování PET lahví. Přitom právě nedostatek kapacit na zpracování plastového odpadu je klíčovým problémem, který by měl stát prioritně řešit. Zálohování PET může přinést určité zlepšení v oblasti čistoty sběru, ale neřeší hlavní příčinu zbytečného a rizikového hromadění plastů - tedy chybějící možnosti jejich skutečné recyklace.
Cesta ven: Co je potřeba změnit?
- Investovat do moderních recyklačních technologií a linek, které zvládnou zpracovat i směsné a problematické plasty.
- Podpořit trh s výrobky z recyklátu - například snížením DPH, veřejnými zakázkami nebo povinnými kvótami pro využití recyklovaných materiálů.
- Zavést a důsledně uplatňovat ekomodulaci, tedy systém zvýhodňování snadno recyklovatelných obalů a výrobků nižšími poplatky a naopak penalizaci těch obtížně recyklovatelných, což motivuje výrobce k lepšímu ekodesignu.
- Lepší legislativa a kontrola, která bude reagovat na evropské cíle i domácí realitu.
Požáry skládek plastů nejsou náhoda ani selhání jednotlivců. Jsou logickým důsledkem nefunkčního systému, který neumí využít potenciál tříděného odpadu. Nestačí jen třídit - potřebujeme skutečně funkční recyklační infrastrukturu, podporu trhu s recykláty i chytré nástroje typu ekomodulace. Pokud stát nezačne řešit jádro problému, budou dobré úmysly dál končit v plamenech a na skládce.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu RNDr. Miroslav Kubásek, Ph.D.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Chybí České republice recyklační kapacity?
autor: PV
