Zemanův politický soupeř z 90. let a rovněž bývalý prezident Václav Klaus připomněl, že se vzájemně znají přes 50 let a vyslovil přání, aby byl hlas Miloše Zemana i nadále výrazně slyšet.

VÁCLAV KLAUS:

Miloše Zemana znám více než pět desetiletí. Je jedním z mála politiků, se kterými si tykám. To je v dnešním světě všeobecného tykání zanedbatelná poznámka, v mém případě však znamená hodně. Naše vzájemné vztahy byly dobré vždy, když jsme se oba cítili ohroženi. Bylo to nejprve po roce 1968, když nás vyhodili ze zaměstnání (jeho z Vysoké školy ekonomické, mne z Ekonomického ústavu ČSAV). Tehdy jsme oba hledali cestu v nové situaci. 

Znovu jsme si byli blíže, když začínala perestrojka a my jsme oba cítili novou šanci na nějakou pozitivní změnu v naší zemi. Podobně jsme se znovu sblížili, když došlo k sarajevskému atentátu a k obklíčení nás obou pravdoláskařským světem kolem Václava Havla. (I když Miloš Zeman to s ním uměl vždy lépe než já.) Znovu jsme se přiblížili v roce 2013 při hledání nového prezidenta po ukončení mého prezidentského mandátu. Tehdy jsme oba cítili, že hrozí naprosté opuštění myšlenek našich devadesátých let. Přál bych si, abychom byli názorově bližší v dnešní chvíli všeobecného ohrožení naší země pětikoalicí (dnes už možná čtyřkoalicí) a naším novým prezidentem. Nemluvě o všeobecném zoufalství z vývoje ve světě, a zejména na Západě, jehož jsme součástí.

Byli jsme si vzdálení, když se v závěru 80. let začínalo diskutovat o tom, jak má vypadat náš budoucí, postkomunistický svět. To samozřejmě zesílilo, když byla většina devadesátých let víceméně v mé režii a Zeman byl hlavním oponentem (který říkal, že po mé vládě zůstala „spálená země“, abych jmenoval jeden z jeho mírnějších bonmotů). 

Naše osobní vztahy byly vždy dobré, i když na pivo spolu nechodíme a nikdy jsme nechodili. Vždy jsem ho respektoval a on mne také. Vždy jsem ho považoval za významnou osobnost naší polistopadové scény. Byl jsem asi jediný, kdo za ním přišel do nemocnice, když na tom byl nejhůř. Myslím, že to náš vztah vyjadřuje lépe než cokoli jiného. 

Přeji mu vše dobré a naší republice, aby byl Miloš Zeman i nadále slyšet.

Svým pohledem přispěl také Jiří Ovčáček. Muž, který stál Miloši Zemanovi po boku během jeho obou pětiletých prezidentských mandátů a sám Zeman ho označoval jako svého „viceprezidenta“.

JIŘÍ OVČÁČEK:

Miloš Zeman je bezesporu velká osobnost. A to je v současném světě, který miluje černobílé vidění, tíže i požehnání. Miloš Zeman nenahlíží na děje, minulé, přítomné i budoucí, schematicky. Proto může být levicovým politikem a zároveň obdivovat Margaret Thatcherovou. Je to pozoruhodné a rozumím tomu moc dobře. Říkám Miloši Zemanovi mezi přáteli Starý Prorok, prozrazuji to poprvé. Mladý svět se v roce 1990 nemýlil. Miloš Zeman vidí budoucnost, ačkoli by to jistě popřel. A právě proroci vždy byli v nemilosti u vyšší intelektuální a mocenské vrstvy. Protože dráždili svou opravdovostí. Miloš Zeman je opravdovým člověkem. Moudrým, hříšným, chybujícím, laskavým.