Není žádné tajemství, že Češi v současné době řeší levné stravování. Jisté možnosti se nabízejí v Holicích, městě v Pardubickém kraji. Tamní jídelna tam na začátku června inzerovala záměr poskytovat od září opět stravovací služby pro veřejnost, zároveň by ráda najala kuchařku, která by od září mohla nastoupit.

Oběd by stál 120 Kč pro ty, kdo by se stravovali na místě, 125 Kč pro ty, kdo by si ho odnášeli domů/jinam. Zároveň by bylo třeba, aby se prodalo alespoň 40 obědů a také aby ti, kdo se v zařízení stravují, byli najedení do půl dvanácté.

Tento příspěvek se však setkal s vlnou nespokojenosti. „130 Kč pro seniory a cizí návštěvníky? To je dost přes čáru, nemyslíte? To už můžou rovnou chodit na každodenní oběd do restaurace a nemusejí tam stepovat už takhle brzo. Napřed mají děti rok výběr jen z jednoho jídla a teď do kastrůlku za 130, tohle jestli jste schválili na radě, tak hanba vám!“ zazněla reakce od Radka Mikuláše, který jídelnu obviňoval i dále, že si chce nahrabat.

„Celý je to trapný, s jedním jídlem děti nejedí tak, jak mají, cena nebyla upravena v závislosti na výběru. Na co platíme obědy, když je děti nejedí, a nevyprávějte mi nic o spotřebním koši, dá se vařit chutně a zajímavě pro děti. O té ceně obědů ani nemluvím, to opravdu není rozdíl, jestli člověk půjde do restaurace, kde si vybere z pěti jídel a nemusí se omezovat časem. Vedení SJ by se mělo buď zamyslet, nebo vyměnit!“ ozvalo se též.

Tato diskuse přiměla ředitelku jídelny, aby na ni reagovala. Především na stížnosti, že se nabízí pouze jedno jídlo. „Školní rok jsme zahájili z důvodu zdravotních personálně poddimenzováni, navíc se početní stav v březnu letošního roku opět ponížil. Nebyli jsme tedy fyzicky schopni vařit více jídel,“ vysvětluje a dodává, že se snaží, seč jí síly stačí, aby nalezla náhradu.

„Hledáme kvalifikované kuchařky. Ovšem s výsledkem nulovým. Jejich finanční ohodnocení ve školních jídelnách totiž dosahuje pouze něco málo přes 20 000 Kč hrubého. A takový plat, daný tabulkově, nenaláká. Kuchařky tak za minimální mzdu musejí nejen vařit, ale musejí také dodržovat přísné zásady hygieny, výrobní praxe a zdravé výživy, a to nemluvím o každodenním kontaktu s dětmi, což je k poměrně fyzicky namáhavé práci také zátěž psychická. Přesto se nám zdravotně personální situace od nového školního roku částečně zlepší, a v nabídce pro žáky tak budou opět jídla dvě,“ uvádí.

Diskutovaná byla i cena 130 korun, za kterou si je možné údajně pořídit jídlo i v restauraci. „Aby se ovšem vaření pro běžnou veřejnost vyplatilo, potřebovali bychom vařit, resp. prodat nejméně 40 jídel denně. Dosavadní zkušenost je taková, že nabídku využilo průměrně jen deset zájemců, a proto nemůžeme vařit levněji, než je cena 130 Kč za oběd. Stravování pro veřejnost si na sebe musí vydělat, nesmí být ve ztrátě. Prostě, čím více obědů prodáme, tím může být cena nižší. Doplňková činnost by nám pomohla, ale nemůžeme ji držet za každou cenu. Hlavní náplní činnosti školních jídelen je totiž jen školní stravování a vše ostatní mu musí být podřízeno,“ vysvětlila Anna Marková.

Zároveň dodala i vysvětlení, proč musejí strávníci opustit jídelnu do půl dvanácté: „Vaření pro veřejnost je zařazeno do doplňkové činnosti a musí být časově a prostorově odděleno. To znamená, že strávníci se mohou stravovat jen mimo stravování žáků, tedy v době do 11.30 hodin a pak zase až od 13.45 do 14.00 hodin je možný výdej do jídlonosičů, a navíc v prostoru, který je oddělen od prostoru určeného pro žáky. V době, kdy jedí žáci, nemůžeme veřejnosti ani vydávat jídlo do jídlonosičů, protože by se manipulace s nimi křížila s manipulací s talíři. Tuto povinnost jsme si nevymysleli my, ale je dána zákonem. Holická školní jídelna je postavena tak, že stavebně odděleným prostorem nedisponuje.“

Došlo i na kvalitu jídla. „Každé jídlo ve školním stravování musí odpovídat zásadám zdravé výživy dětí a dospívajících, které jsou přísně střeženy. Určují četnost typů jídel za měsíc, stále více prosazují do stravy místo masových zeleninové vývary, luštěniny nebo obilninové výrobky, na které nemusejí být děti zvyklé z domu. A můžeme pak říci, zda jim obědy chutnají, či nechutnají? Po pravdě, starší žáci častokrát jídlo ani neochutnají a rovnou ho vyhodí. Polévky nejedí vůbec. Takže jak mohou hodnotit, zda jídlo chutné je, či není? Zdá se, že chutnější jsou pro mnoho žáků spíše smažené hranolky, které si mohou koupit ve městě,“ posteskla si ředitelka jídelny.

A dodala, že již proběhla schůzka s rodiči, ovšem zájem byl nevalný. „Přesto plánujeme setkání další. Uskuteční se během listopadu. Opravdu budeme rádi, když za námi rodiče přijdou. A rádi uvítáme i ty, kteří ‚erudovaně‘ hodnotí naši školní jídelnu na sociálních sítích,“ rýpla si.