Listopadové oslavy jí podle jejích slov začaly znít jako nesnesitelný kolovrátek. Opět se podle ní sejdeme na Národní třídě, abychom zapálili svíčku, poslechneme si Martu Kubišovou a veřejně předčítat Moc bezmocných. „Budeme vzývat demokracii, nadávat na komunisty, poplácávat se po zádech, jak jsme to vybojovali. A také připomínat mladým, jak ‚se nemohlo cestovat!‘, jak ‚si to ani nedovedeš představit!‘,  jak ‚jsme stáli frontu na novou pračku!‘. OK Boomer,“ uvádí reportérka.

Zároveň dodává, že rozhodně nechce ponižovat symbol 17. listopadu. Je vděčná za to, že se narodila do svobodné země, jen se ptá, zda 32 let poté neexistují i další otázky a palčivá témata, která bychom si právě ve svátek demokracie měli připomínat. 

„Jeden debatní kroužek na piazzetě Národního divadla by letos mohl být například o tom, co znamená, že ze Sněmovny vypadla levice. O kousek dál by se studenti z nedalekého Hollaru mohli hádat, jak řešit krizi novinařiny a jak dostat do vedení českých redakcí více žen. Po republice by se mohly konat semináře o finanční gramotnosti, o pomoci lidem v exekuci nebo workshopy na téma boje proti dezinformacím,“ uvedla Soukeníková a posteskla si, že místo toho si opět jen zazpíváme, vyvěsíme vlajky a dáme svařák.

„Vítězové voleb si vetknou trikolóru do klopy, pochválí se, jak českou politiku zbavili populismu a dají si kafíčko v knězem vysvěcené kanceláři. Už tu ale vyrostla nová generace, která se postupně z vysokých škol adaptuje v pracovním kolotoči a hlásí se o slovo. Nostalgie z listopadu 1989 nám už nestačí. Chceme vlastní identitu a vlastní hodnoty, které logicky vždycky z těch listopadových budou vycházet. Je ale rok 2021 a ‚punk je jinde‘,“ zakončila Soukeníková.