„Západ Putina dlouho podceňoval a na jeho agresivní tahy v předchozích letech – ať už šlo o útok na Gruzii v roce 2008, nebo o anexi Krymu v roce 2014 – reagoval jen slabě a ambivalentně. Na jedné straně vyhlašoval protiruské sankce namířené proti vybraným funkcionářům, které neměly žádný odstrašující účinek. Bylo to jen takové morální alibi Západu, že agresi nepřechází mlčením, ale Putin se sankcím vysmíval a utvrzovalo ho to v přesvědčení, že k další agresi má zelenou,“ zmiňuje Vondra.

Na druhé straně podle Vondry vykazoval Západ velkou dávku naivity, když dál „posiloval svou závislost na ruském plynu“. Němci zde hráli jednu z hlavních rolí: „Němci prosadili Nord Stream 1 po útoku na Gruzii a Nord Stream 2 po anexi Krymu. Nic nepomohlo, když Poláci i Ukrajinci hlasitě protestovali, že projekt je novým paktem Ribbentrop–Molotov. Naopak – Němci nás uklidňovali, že nic nehrozí, a používali naivní argumentaci, že závislost mezi dodavatelem a odběratelem bude vzájemná. Jaksi pozapomněli na to, že když náš dvorní dodavatel rozpoutá útočnou válku a bude vyvražďovat celé vesnice, už nemůžeme dělat ‚business as usual‘,“ pokračuje politik.

V neposlední řadě pak měla jako výstraha zafungovat událost z roku 2009, kdy v době předsednictví EU jsme prosazovali plynovod Nabucco, který by do střední Evropy dodával plyn z Kaspiku a omezil by tím závislost na Rusku. „Měli jsme pohromadě souhlas Ázerbájdžánu i Turkmenistánu, konsorcium firem na výstavbu i finance z EU, ale Němci tehdy přesvědčili RWE, aby z konsorcia odešla, a tím do něj hodili vidle. Nelíbila se jim konkurence Nord Streamu,“ připomněl poslanec Evropského parlamentu Alexandr Vondra.