Tereza Spencerová ve svém textu cituje BBC, podle které v britské vládě ještě před čtyřmi dny panovalo uspokojení. Kauza Skripal prý běžela „ještě lépe, než se čekalo“. Jenže pak se situace zvrtla a čím dál více západních státníků začalo britskou verzi o vině Ruska zpochybňovat.

Nový německý ministr zahraničí Heiko Maas uvedl, že Rusko je sice obtížnější partner, ale dělat z této záležitosti mezinárodní kauzu podle něj nelze. Podle Maase je to „bilaterální záležitost“ mezi Londýnem a Moskvou.

Následovalo společné prohlášení ministrů zahraničí EU, které bylo velmi opatrné, Británii „vyjádřilo solidaritu“ a ohledně Ruska přijalo nic neříkající prohlášení: „Evropská unie bere mimořádně vážně závěry britské vlády, podle nichž je velmi pravděpodobné, že zodpovědnost nese Ruská federace. Evropská unie je šokována útočným použitím jakékoli vojenské nervové látky, látky typu vyvinutého Ruskem, vůbec poprvé na evropské půdě za posledních 70 let“.

CELÝ TEXT TEREZY SPENCEROVÉ

Craig Murray, někdejší britský velvyslanec v Uzbekistánu, upozornil na formulaci v oficiálním britském stanovisku, ve kterém se o látce noviščoku hovoří jako o „vojenské nervové látce typu, který byl vyvíjen Ruskem“ . Podle něj z ní vůbec nevyplývá, že by Rusko mělo s otravou agenta Skripala cokoliv společného.

„Britská vláda má na rozdíl od médií ale dál jasno, dál ukazuje na Rusko a osobně i na Putina, přičemž ji ale vývoj situace nejspíš nutí uchylovat se už k obyčejným nadávkám,“ dodává k tomu Spencerová. Nabízí dva výklady chování britské vlády. Podle prvního si Britové prostě „naběhli na vidle“ a teď se z nich snaží slézt, podle druhého se rozhodli eskalovat kauzu za každou cenu.

A jak dodává, v diskusích o původu otravné látky se úplně přestalo mluvit o tom, jak se vyvíjí zdravotní stav otráveného dvojitého agenta a jeho dcery.

Londýn podle Spencerové v dalším vývoji sází hlavně na šetření expertů Organizace pro kontrolu chemických zbraní (OPCW). Jak dodává Spencerová, v Sýrii tato organizace obvykle spolehlivě dosvědčí, že stopy chemického útoku vedou k Asadově vládě.

A na úplný závěr Spencerová rozporuje tvrzení z prohlášení britské vlády, že podobné užití chemické látky se v Evropě od druhé světové války nestalo. Sama Británie podle ní v šedesátých letech testovala na lidech neznámé nervové látky, a to nikoliv jen v koloniích, ale i přímo v Británii.