„Andrej Babiš by neměl být konfrontační. Já vím, že se to takhle v politických debatách dělá. Lidi už jsou ale tak nervózní, že vyhledávají klid. Jsem přesvědčený, že polovina úspěchu Petra Fialy není v tom co říká, ale v tom, že mluví klidně, že se nerozčílí, že mluví pomalu. Stejně tak charisma ‚klidná síla‘ Petra Pavla nebo akademický titul paní Nerudové. Prostě to funguje. Tahle kampaň nebude o tom, co se řekne správně, ale špatně a jak se u toho člověk chová. Jak umí komunikovat nonverbálně. Jakou vysílá energii. Úskalí? Totální negativní kampaň. Včetně médií, sociálních sítích. Bude to taková simultánní partie. Všichni proti Babišovi. Paradoxně konkurenci sjednotí jako v parlamentních volbách. Jak získat protivládní voličské spektrum? Změnit slogan, že ‚vláda nedělá nic‘ – začíná to být stejně ohrané, jako Čapí hnízdo, Babiš do tepláků a estébák. Nebýt negativní. Ukázat klid, nadhled a za každou cenu pozitivní energii. NEÚTOČIT,“ poradil Vadim Petrov, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, konzultant, manažer, hudebník. 

„Andrej Babiš má malou šanci stát se prezidentem, má ale dobrou šanci stát se opět premiérem po příštích volbách do Sněmovny. Svou kandidaturou na prezidenta nejvíce poškodil šance Josefa Středuly; otázkou je, kdo se pak dostane s ním do druhého kola. Rozhodnou debaty, jestli nemastný-neslaný, leč normální generál, anebo nahuckaná progresivní fanatička,“ myslel si Roman Joch, ředitel Občanského institutu.

„Jsem ráda, že pan Babiš kandiduje. Konečně se objeví silná osobnost, která tu zamíchá se zdánlivě již rozdanými kartami. Úskalí ho nepochybně čekají obrovská. To on ovšem jistě ví. Dva měsíce zde opět pojede proti němu inovovaná a nenávistná kampaň Antibabiš v našich veřejnoprávních médiích, které bude muset čelit. I na to musí být připraven. Pokud zachová klid, nebude hledět na pochybné průzkumy veřejného mínění a nenechá se vyprovokovat, má velké šance na zvolení,“ domnívala se Marie Benešová, bývalá ministryně spravedlnosti.

„Prezident či prezidentka jakékoliv republiky včetně té naší, by měla být osoba nejvyšších mravních a morálních kvalit, po všech stránkách vzor pro mladé lidi i celý národ. Trestně obžalovaný a souzený Andrej Babiš s minulostí estébáka tyto předpoklady nesplňuje. Naopak již svoji samotnou kandidaturou vrhá naši republiku do hlubokého mravního bahna a zostuzuje ji před celým světem. Andrej Babiš si měl zachovat alespoň trochu soudnosti a na prezidenta nekandidovat. Pokud se přesto rozhodl kandidovat, věřím, že český národ mu ukáže záda a prezidentem se nikdy nestane,“ doufal Libor Rouček, bývalý europoslanec, místopředseda Evropského parlamentu, ale také mluvčí vlády či ČSSD.

„Kdybych věděl, co má dělat Babiš, aby vyhrál, neřekl bych mu to. Nechci, aby vyhrál. Dosti bylo Babiše,“ prozradil Ondřej Neff, spisovatel, publicista, vydavatel internetového deníku Neviditelný pes.

„Kandidatura pana (soudruha) Babiše je ukázkou, kam až sahá touha po moci a hlavně po imunitě v jeho trestních věcech. Věřím, že lidi mu to neumožní a nedají mu hlas,“ věřil Přemysl Sobotka, bývalý předseda Senátu ČR za ODS.

„Kandidatura Andreje Babiše se očekávala, i když to, že ji oznámil až na poslední chvíli mu může ubližovat v očích těch, kteří ho chtějí volit, protože ukazuje na určitou nepevnost postoje. Čeká se, že bude velmi silným kandidátem v I. kole volby; což se ukázalo i ve volbách do Senátu, kde mnoho nominantů ANO postupovalo do finále. Ve druhém kole ale bude velmi záviset na tom, kdo bude protikandidát. Pakliže se bude jednat o silnou a výraznou osobnost, může být snadno poražen. Pokud o nevýrazného kandidáta, může jej ‚utlouct‘. Problém prezidenta, ať už jím bude zvolen kdokoli, je v tom, že bude muset oslovit mnohem širší skupinu voličů, než jsou jen  ti, kteří jej nyní podporují, tedy své fanoušky. To je past nejen pro Babiše, ale pro jakéhokoli jiného kandidáta a dokonce i kandidáty, kteří by se chtěli spojovat ‚proti Babišovi‘. Ke zvolení je potřeba schopnost přesahu, oslovení široké veřejnosti mimo voličská jádra. Kdo to zvládne, vyhraje,“ vysvětlil Vojtěch Bednář, firemní sociolog.

„Tak tohle bych opravdu nečekal... jak bylo uvedeno v jedné parodii Ivana Mládka. Ale upřímně, kandidátů je spousta. A zatím žádný ‚můj‘. A taky mám úplně jiné starosti. Jak dopadnou volby netuším. Ani si s tím hlavu nelámu. Spasitel se zřejmě neobjeví. A ve vší úctě, spíše než osobnosti se na ústavní funkce čím dál více cpou jen osoby. Přitom kupříkladu nedávné senátní volby prokázaly, že pak stačí hrstička vůbec ochotných k druhému kolu jít a je vymalováno. Poté lze i vykřikovat, že národ nám dal důvěru. Pan Babiš je typ politika (snad už jím tedy je), který má buď zapřísáhlé fanoušky, nebo odpůrce. Nic mezi tím. To znamená, že bude záležet hlavně na tom, kdo z nich bude méně líný a intenzivněji mobilizován. Obávám se proto, že si vedle toho všeho v současnosti negativního a smutného užijeme ještě hodně. A asi i špíny. Možná i proto jsem nakonec monarchistou. Sorry jako,“ sdělil Jiří Koskuba, primář II. interního oddělení Fakultní nemocnice Na  Bulovce, bývalý poslanec.