Kolega Dempseyové z Carnegie Europe Stefan Lehne je přesvědčen, že pokud se jedná o zvládnutí migrační krize, je možné Itálii označit za slabé místo Evropy. „Stovky migrantů z Afriky , kteří směřují z Libye k Itálii, představují nejviditelnější tok migrantů v rámci Evropy. Itálie se cítí osamocena a ponechána ostatními evropskými partnery ponechána svému osudu. Ti si stěžují, že země umožňuje migrantům dostat se do dalších zemí a porušuje tím pravidla.“

V konečném důsledku tak dle Lehneho klesá důvěra Italů v EU. „Itálie bude vzhledem ke své geografické poloze vždy vstupní branou do Evropy. Pokud má být zachráněn schengenský prostor a volný pohyb osob jako takový, měla by Evropská unie za migrační krizi převzít kolektivní odpovědnost a nenechávat to pouze na Itálii,“ soudí Lehne. Podle ředitelky Aspen Institutu pro Evropu Marty Dassù zůstává Itálie slabým článkem kontinentu minimálně do příštích voleb.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Také Dassù zdůrazňuje roli Itálie při zvládání migrační krize a obává se i toho, kdo převezme politické otěže v zemi po volbách. „Vzhledem k neúspěšnému referendu někdejšího premiéra Mattea Renziho mohou po volbách vládu sestavovat euroskeptici. Zemi navíc dlouhodobě sužují znatelné obtíže i v oblasti bankovního sektoru. Na druhou stranu je z mého pohledu rozdíl mezi označením za Achillovu patu a za slabý článek. Reformy probíhají složitě i v jiných evropských státech.“

Francesco Papadia z bruselského think-tanku Bruegel má naopak jasno a označení za Achillovu patu podle jeho názoru k Itálii sedí. „Německo zůstává mezi velkými zeměmi baštou jistoty a stability, zvedá se i Španělsko a po volbách se otevírají nové možnosti také Francii. Ovšem Itálie stále vykazuje jen průměrný hospodářský růst a čelí nejisté politické budoucnosti. Itálie opět naráží na své limity. Je to skvělá a perspektivní země, ale bohužel se špatným vedením,“ soudí Papadia.

Ne všichni oslovení experti jsou při posuzování Itálie natolik „přísní“. Ale shodují se na tom, že dlouhotrvající bankovní krize a politická nestabilita nevěští pro zemi příliš světlou budoucnost. Třetí největší ekonomika EU není stále schopna nastartovat na vyšší rychlostní stupeň a migrační krize je dalším z vážných problémů, který neradostnou situaci ještě více komplikuje. Minimálně migrační krizi a ochranu hranic EU Itálie (stejně jako například Řecko) očividně není schopna zvládnout. Míč je tedy na straně Bruselu a ostatních členských států EU.