„Představuji si to takhle. Kdosi, kdo sám nebyl zrovna světlem inteligence, prozradil tlupě pana Okamury, že u nás dochází k přeprodávání pohledávek, a to tak, že ve velkém,“ odhaduje advokát zrod novely. Okamurovi poslanci tuto činnost nazvali kupčením a rozhodli se tomu zatnout tipec. Samotný nápad na přistřižení křídel exekutorům podle něj není neobvyklý, ale řešení dle Tomio Okamury má podle něj neodolatelný asijský, konkrétně severokorejský esprit.

Podle nápadu navrhovatelů by k vedení exekuce měl být příslušný exekutor v příslušném kraji. A mezi nimi by se k zajištění anonymity a nestrannosti „exekuční návrhy rozvrhovaly rovnoměrně“. „Představa, že v Poslanecké sněmovně sedí lidé, kteří si vážně myslí, že v právu se prostě něco stane, něco se rozdělí, není moc příjemná,“ poznamenává právník.

Celý článek Tomáše Sokola ZDE.

Navíc podle něj tvůrci novely suverénně zapomněli, že nyní exekuce začíná doručením návrhu oprávněného exekutorovi. Podle novely oprávněný exekutorovi nic nedoručuje, a že by tedy měli vymyslet nový způsob zahájení řízení, je nenapadlo. Novela tedy zreformovala exekuci tak důkladně, že vůbec nemůže začít.

Fascinující je podle něj rovněž lehkost, se kterou se tvůrci novely vypořádali s klíčovou otázkou rozvrhu exekucí v rámci jednotlivých krajů. „Podmínky rozvrhu stanoví Exekutorská komora vnitřním předpisem,“ konstatuje jednoduše. Více o klíčovém bodě celé novely vysvětlovat netřeba.

Unikem návrhu je prý i to, že zásadní definice pojmů se neobjevují v textu zákona, ale v důvodové zprávě, která má sloužit pouze k objasnění záměrů zákonodárce. Kromě toho prý advokát v návrhu objevil „asi tisíc“ dalších nedostatků. Například novela vůbec nepovažuje za nutné opravit řadu paragrafů exekučního řádu, které jsou s novelizovanými ustanoveními v přímém rozporu.

Sama důvodová zpráva, která je v tomto případě nezbytnou četbou, se rovněž hemží perlami. Například se můžeme dočíst, že „rovnoměrný rozvrh na území působnosti krajského soudu zvýší efektivitu vymáhání“, cituje nevěřícně. Taková pitomost podle něj má i sběratelskou hodnotu. Kromě toho prý „páni legislativní zlepšováci“ v životě evidentně neviděli § 59 exekučního řádu, který vypočítává způsoby exekuce, na které výše uvedená tvrzení vůbec nelze vztáhnout.

Jako začínající právník prý Sokol od zkušených kolegů slýchával, že i ten nejblbější návrh může najít ještě blbějšího soudce, který bude ochoten jej schválit.  Tomio Okamura a další poslanci podle něj zjevně uvažují podobně.