„Inspirována výstavou avantgardy jsem se opět vrátila k prvnímu dílu Dějin Ruska XX. století a důkladně si přečetla některé kapitoly o uchvácení moci bolševiky,“ popisuje Čírtková důvody, které jí k tématu vedly.

„Jak tak teď stále slyším – a často sdílím – obavy před ‚neomarxisty‘, mám tendenci hledat s tehdejším dějinným vývojem paralely. Ty skutečně existují, ale tentokrát, v čase letních odlehčených úvah, jsem se soustředila na opačné hledisko: na odlišnosti. Z příběhu ruské revoluce lze dobře vysledovat, co takový revolucionář potřebuje k tomu, aby byl úspěšný,“ domnívá se právnička.

Co tedy měl tehdy Vladimir Iljič Lenin k dispozici, a co dnešní progresivní revolucionáři mají, či nemají?

První a zřejmě nejdůležitější věcí na seznamu jsou podle Čírtkové „peníze“. „Jak banální zjištění. Lenin jich měl dost, dostával je z Německa, které si tímto způsobem platilo snahu o rozvrat Ruska a zlepšení svých válečných vyhlídek. Myslím, že tohle je paradoxně pro dnešního revolucionáře ještě ten nejmenší problém. Vždycky se najde někdo, kdo mu bude tu klimaticko-duhově-progresívní revoluci financovat.“

Další na soupisce je „odhodlání“. Zde to prý pro dnešní bojovníky za spravedlnost začíná být obtížné. „Řeklo by se, touha po moci. Jenže to není celé. Touha po moci nestačí, tu má kdekdo. Aby bylo možné tu moc skutečně získat, je nutné nezměrné odhodlání a zaťatost. Osobní oběti. A tady už současná revoluční mládež vykazuje určité deficity. Dnešní zapálený revolucionář není připraven obětovat ani nabíjení mobilního telefonu. A obětovat osobní rozkoše, když to celé dělá hlavně kvůli nim? Nenechte se vysmát, my chceme žít pohodlný, možná lehce zhýralý život. Osobní oběti nejsou něco, co lze od dnešních lidí toužících po převratu očekávat. S takovou se ta revoluce ale organizuje dost těžko,“ píše advokátka.

Další nezbytností jsou prý „ozbrojené složky“. A zde, podle ní, progresivní liberálové narážejí na tvrdou zeď reality už zcela. „Nic není tak vzdáleno mentalitě současného revolucionáře jako mentalita současného vojáka. Neexistuje velitel vojenské jednotky, který by na aktuální progresívní rétoriku slyšel, a byl by dokonce ochoten obětovat jí svou vojenskou kariéru a čest. Kdepak. Je to ostatně logické; vždyť moderní pokrokový liberál má ze slova ‚zbraň‘ osypky a představa, že drží v ruce pistoli, mu způsobuje existenciální úzkost. A naopak, moderní ozbrojené složky vskutku nestojí na straně progresívní revoluce a v tomto směru asi nelze čekat nějaké rychlé převratné změny,“ píše Čírtková.

Můžeme tak podle ní dojít k optimistickému závěru – že revolucionáři již nejsou to, co bývali. „Paralely bolševické revoluce a současného vývoje existují. Ale rozdílů je více,“ píše s nadějí advokátka.