„Lidé byli vyprovokováni k útěku, často to bylo v době, kdy ostatní represivní akce selhaly a akce Kámen byla tak účinná, že při ní lidé většinou řekli skoro všechno, co STB potřebovala vědět,“ konstatovala v úvodu autorka.

„Hra“ na pravdu

Metoda spočívala v tom, že lidé, kteří jí padli za oběť, byli vyprovokováni k útěku a pak si skutečně mysleli, že je to organizováno tak pečlivě, že se dostanou bezpečně do svobodného světa. „Jednak se nikdy nedostali za hranice, byli uvedeni v omyl – hranice, závora, kam je přivedl falešný převaděč, který jim tvrdil, že narazil na německou hlídku. Za závorou narazili na falešné německé pohraničníky v německých uniformách, kteří zavedli oběť nebo rodinu do takzvané německé celnice, kde byl americký důstojník a tam bylo zase všechno naaranžováno – americká vlajka, whisky, americké cigarety a ti lidé byli vyslýcháni standardním způsobem, jakým se v Německu vyslýchalo,“ popisovala akci Jandečková.

„Poté, co lidé vyplnili dotazníky a sepsaly se protokoly, se pak sehrálo podle různých scénářů zase předání zpět – buď že byli posláni nějakou cestou, že přijdou na nádraží, odkud budou cestovat dál a „náhodou“ byli přepadeni hlídkou. Nebo někdo si myslel, že byli z německého území přetaženi zpět. Hrozné na tom je, že se ti lidé mnohdy nedozvěděli, že to celé byla provokace a do konce života se obviňovali, že zabloudili nebo udělali nějakou chybu, přestože třeba byli odsouzeni na doživotí, tak se nedozvěděli, že byli odsouzeni za něco, co vůbec nespáchali. Že hranici vůbec nepřekročili,“ popisovala situaci Jandečková.

„Začalo to u Všerub na Domažlicku, odkud také pocházím, takže první knihu, kterou jsem publikovala v roce 2013, to je právě o událostech, které se tam staly na jaře 1948. Po dalších týdnech se to šířilo dál. Údajně byly falešné hranice připravovány i v Ústeckém kraji a také na Šumavě na Českobudějovicku, ale nejsou k tomu důkazní materiály,“ konstatovala.

Jisti v kramflecích

Dědeček autorky měl převaděčskou skupinu, kterou využívali lidé z Ministerstva zahraničních věcí nebo amerického velvyslanectví, bývalí letci RAF, jel s Ivanou Tigridovou z Prahy a doprovázel ji až do Kdyně. „Dědečkovi byl původně navržen trest smrti, byl nakonec ve vězení 14 let a 6 měsíců,“ prohlásila Jandečková.

Příslušníci STB dělali podle autorky v německém nebo anglickém textu chyby, „…ale bylo jim to skoro jedno, jak si byli jistí. Účastníci - protagonisté „hry“ byli odměňováni, ti, kteří se jí ještě nemohli zúčastnit, tak to brali, že ještě nemají dostatečnou důvěru strany. Zúčastnili se toho dlouholetí příslušníci STB, členové KSČ….V současné době je postižených čtyřicet, v různých lokalitách – od Aše a Chebu do Tachova, novou lokalitu jsem objevila u Třech Seker.“ Jednalo se dokonce i o větší počty lidí najednou, například dokonce o skupinu čtrnácti lidí z Brněnska do Plané u Mariánských Lázní. Obětí se také stal ředitel výzkumu Škodových závodů Emanuel Valenta, autor několika patentů, držitel mezinárodní zlaté medaile Andrew Carnegi. Na falešné hranici jej falešní němečtí pohraničníci „vyměnili“ za cigarety a potraviny. „Ten člověk se to nikdy nedozvěděl, ani nevěděl, že nebyl v Německu,“ informovala přítomné Jandečková. „Jeho dcera Hana Moravcová si přečetla moji knihu Kámen a volala, že má pocit, že její otec byl také obětí této provokační akce, protože její otec, když přišel z vězení, tak jí řekl, že to bylo nějaké divné, že na té budově bylo napsáno Grenspolicei s C, nikoliv Z. Napadlo jí, že to mohl být záměr lidí, kteří se pokoušeli tyto oběti varovat. To bylo v březnu 1951. Materiály z archivů se zachovaly, dokonce jsem byla schopna identifikovat příslušníky STB, kteří se toho zúčastnili a podařilo se mi objevit novou lokalitu, o které jsme nevěděli, bylo to nedaleko Tachova u Pavlově Huti.“

„Inspekce ministerstva vnitra se o to trochu zajímala, tehdy to nazývali nesprávná forma práce,“ uvedla Jandečková.

Nepotrestaný

Řeč se pak stočila na vysokého důstojníka STB Evžena Abrahamoviče, který zemřel v roce 2014 bez jakéhokoliv postihu. Jako vysoký pracovník Ministerstva vnitra podle Jandečkové začal šířit tyto akce. „Fungoval do roku 1952, pak se stal ředitelem jednoho obchodního domu v Praze, měl tady vilu. V roce 2011 na něj bylo podáno trestní oznámení. To bylo pozastaveno pro nedostatek důkazů,“ uvedla autorka za šumu v sále. „Pak se obnovilo, Abrahamoviče zastupoval Bruna, známý právník, co vystudoval plzeňská práva za pár měsíců. Říkala jsem si, když na to mají peníze…Někdo mi říkal, že to mohla financovat židovská obec. To bylo na podzim 2013 a v roce 2014 zemřel. Jeho strana si nechala udělat posudek, že mu fungují jen základní životní funkce. Bylo mu 93 let. V šedesátých letech, když se jej ptali, uváděl – vždyť nám říkali, že jsme ozbrojenou pěstí strany….my jsme tomu věřili, že se děje dobře…“ informovala přítomné Václava Jandečková.

Jako na houpačce

Dotaz muže středního věku byl: Co na to politické špičky? „Věděl o tom Jindřich Veselý, který byl přednosta zpravodajské služby a zároveň velitel STB. Na jaře v roce 1948 přijel dokonce osobně do Klatov. Byl zároveň členem ÚV KSČ. Myslím si, že kdo chtěl, ten to mohl vědět,“ odpověděla Jandečková a pokračovala. „Někdy se stalo, že byl původní rozsudek zrušený, že se řeklo, že to bylo sehrané a šlo o provokaci – v roce 1968, 1969. V sedmdesátých letech se to zase měnilo, kdy se ten nový rozsudek zrušil a zase platil ten původní. Takové rošády se dělaly….“

„Ty nejcennější materiály jsou v operativních svazcích. To jsou zprávy o realizacích. Hůře se v tom hledá. Je potřeba prostudovat spis až skutečně na dno…,“ informovala na závěr o své práci, kterou bere jako poslání, autorka literatury faktu ze západních Čech Václava Jandečková.