„Rusové nám prozatím dali jen nahlédnout to, co možná chystají na říjen,“ píší v Americe.

O tom, že se před několika týdny hackeři napojeni na ruský Kreml nabourali do emailu Demokratické národní komise, již mnoho lidí nepochybuje. Nyní navíc vyplývá na povrch, že se ruští hackeři zaměřili i na volební registrační systémy. To vše ve zřejmé snaze dopomoci Donaldu Trumpovi ke zvolení.

V minulém týdnu vyplynul na povrch další fakt – Rusové nejsou jen hackeři, kteří se nabourávají do cizích souborů, které později zveřejňují. Ukázalo se, že před tím, než ukradené informace rozšíří, je častokráte i upravují. Poté je vydávají za originály. „To, co jsme již viděli, může být jen předzvěstí toho, co Putin chystá v říjnu,“ míní Dana Milbank z WP.

Nedávno například vyšlo najevo, že skupina ruských hackerů ukradla dokumenty náležící nadaci George Sorose (George Soros’s Open Society Foundations). Některé z nich ovšem později upravila tak, aby to vypadalo, že ruský proti-korupční aktivista Alexej Navalnyj dostával finanční podporu ze Sorosových fondů. Za pokusem o diskreditaci Navalného stála skupina CyberBerkut.

Mnozí si nyní kladou otázku: Chystá se Vladimír Putin uveřejnit zmanipulované materiály v předvečer prezidentských voleb ve Spojených státech?

Možná uveřejní něco v tom smyslu, že Hillary Clintonová prostřednictvím své nadace financuje Islámský stát.

Ruská dezinformační kampaň jen pokračuje v sovětské tradici, která započala již během studené války. Dobře známý je případ, kdy se Sověti snažili rozšířit falešné zprávy o tom, že za virusem HIV stojí ve skutečnosti CIA.

Již na konci minulého týdne mnoho světových médií informovalo o tom, že se ruská dezinformační kampaň zaměřila na podkopání důvěry mezi Švédskem a Severoatlantickou aliancí ve snaze zamezit jejich bližší spolupráci.

„Putin se ustavičně ‚míchá‘ do vnitřní politiky zemí jako Francie, Nizozemsko nebo Velká Británie. Především se zaměřuje na pomoc extremistickým stranám v destabilizaci těchto zemí.“

Nebezpečí představuje zejména „hyper-kompetitivní“ prostředí amerického mediálního prostoru, kdy při přetlaku nabídky nemají média čas zjišťovat, jaké informace jsou pravdivé, a jaké ne. To dává Vladimíru Putinovi velkou výhodu.