Viktor Dvořák v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, že se nabídce hrát Václava Havla vůbec nebránil, přestože jde o tak známou osobnost. „Otázka, jak Havla zahrát tak, aby z toho nebyla parodie, pochopitelně byla při natáčení ve vzduchu pořád. Když už jsem ale prošel všemi třemi koly kamerových zkoušek a režisér Slávek Horák mi naznačil, že by chtěl film točit právě se mnou, tak nebylo o čem váhat,“ řekl Dvořák.

Stejně to vnímá i představitelka Olgy Havlové Aňa Geislerová, která navíc ještě před nabídkou na roli pročítala materiály o životě a díle Havla. „Říkala jsem si, že Havla pořád adoruju, replikuju jeho názory, a přitom si už jeho hry a další texty zase tak nepamatuju. My, kteří jsme dobu sametové revoluce tak prožívali a vlastně jsme na ní vyrostli, na Havla vzpomínáme jako na nepřekonatelnou ikonu. Neustále se k němu vracíme a já jsem nechtěla, aby pro mě označení havloid byla jen prázdná nálepka,“ vysvětlovala Geislerová a dodala, že v textech se mnoho dozvěděla právě i o Havlově první manželce.

V materiálech o Havlovi Geislerovou zaujala pasáž, kdy Havel ve vězení podepsal souhlas s tím, že přestane být politicky aktivní. „Havel po svém prvním uvěznění podepsal souhlas s tím, že se nebude motat do politiky a zůstane jenom dramatikem, cítil to jako velké selhání. Hodně si to vyčítal, což jsem vůbec netušila. Myslela jsem si, že to byl rozený rváč, disident, který nikdy neváhal, jestli si stát za svým. Když jsem později tuhle jeho stránku našla i ve scénáři, byla jsem za to moc ráda,“ řekla Geislerová s dovětkem, že selhání mohou lidi dovést k odhodlání, které je pak ještě pevnější.

Dvořák na Havlovi oceňuje jeho politické kvality. „Mně se zase na Havlovi líbí jedna vlastnost, které jsem si všiml ještě v éře jeho prezidentování. Kdykoli ve společnosti převažoval určitý pohled na nějaký politický problém, Havel se na něj dokázal vždycky podívat z úplně jiného úhlu. Několikrát mě dovedl k uvědomění, že všechno může být ve skutečnosti jinak,“ uvedl s tím, že Havel byl více než politik filozofem a dramatikem.

Geislerová chápe Olgu Havlovou jako základní stavební kámen Havlova úspěchu. „Sám Havel říkal, že Olga byla jeho největším kritikem. Byla prvním člověkem, který četl jeho texty, psala mu k nim svoje poznámky. Je to už klišé, ale ne nadarmo se říká, že za každým velkým mužem stojí velká žena. Myslím, že Olga Havlovi dávala svobodu a zároveň ho nikdy slepě neadorovala. Viděla ho v pravém světle a nikdy se s ním nemazlila. Olga stála nohama pevně na zemi, takže Havla kotvila,“ myslí si Geislerová.

A právě díky těmto vlastnostem své první ženy mohl podle ní Havel mít i některé mimomanželské pletky. „Zjistit, že i taková osobnost a morální autorita jako Havel byla jenom člověk, pro mě bylo osvobozující. To, že byl v mezilidských vztazích stejně pomýlený a srandovní jako kdokoli z nás, je mi sympatické. Byl to prostě chlap. Sílu žít tak, jak opravdu chceme, v sobě ale najde jen minimum lidí. Havel nebyl záletník, jenom se choval svobodně,“ říká Geislerová.

Oba herci při natáčení podle svých slov bojovali s faktem, že Václav i Olga Havlovi byli silní kuřáci. „Já jsem měl ještě před natáčením jasno, že si v žádném případě nesmím klasickou cigaretu zapálit. Už se mi totiž stalo, že mě jedna jediná cigareta ke kouření znovu vrátila. Proto jsem si přes produkci nechal z ciziny objednat cigarety beznikotinové a celou dobu jsem kouřil jenom ty,“ řekl Dvořák s tím, že závislost se znova nesepnula a je z toho zase venku.

„Já se musím naopak přiznat, že když teď občas narazím na někoho, kdo má takové ty tenoulinké cigarety, tak si s ním jednu dám. Na rozdíl od Viktora totiž nejsem odnaučená bývalá kuřačka, ale spíš nedobrovolná nekuřačka. Já bych klidně i kouřila, ale moje tělo to bohužel odmítá,“ zmínila Geislerová.

Další nepříjemností pro Dvořáka byla Havlovo ráčkování. „Jak jsem si před každou filmovou klapkou potřeboval ráčkování nacvičit, stalo se mi, že jsem měl večer při představení nastoupit na jeviště a přistihl jsem se, že si to ráčkování zase zkouším. Přímo na jevišti mě to naštěstí nepotkalo, ale je pravda, že už jsem pak ráčkoval třeba i ve chvíli, kdy jsem šel o přestávce uprostřed natáčení na oběd,“ vzpomíná s úsměvem.

Na závěr se Dvořák s Geislerovou vyslovili, že jim na dnešních politicích chybějí Havlovy morální kvality.“ Pro mě osobně zůstává Havel velkou inspirací v tom, jak sám sebe až programově zpochybňoval, pořád se v sobě rýpal a dokázal sám sobě klidně podtrhnout nohy, jenom aby si svoje postoje ověřoval,“ prohlásil Dvořák.

„Přesně tak,“ připojila se Geislerová. „Všimli jste si v poslední době, že by se nějaký politik omluvil za svou chybu, nebo by sám nějak zpochybnil svoje předchozí kroky? Tahle vlastnost už pomalu mizí,“ myslí si.

„Kolik lidí se v dnešní době svědomím a sebereflexí vůbec zabývá? Havel to dělal a samozřejmě se dopouštěl i chyb, ale aspoň měl jasný hodnotový žebříček, ke kterému se pořád vracel a kterého se držel. To už je dnes vzácná věc. Právě proto si čím dál víc vážím autenticity. Lidi totiž začínají být čím dál víc alibističtí, nechtějí nikoho naštvat a urazit, takže jsou přehnaně korektní,“ uzavřela Geislerová.