Následně pak popisuje dálnici z Damašku, kterou zprvu lemují různá předměstí a průmyslové zóny, následně přibývají lesíky jakýchsi borovic, následují olivové sady a blízkost Aleppa pak avizují dělostřelecké baterie. „Formálně sice zrovna mělo platit jedno z dalších příměří, ale ta se beztak nikdy příliš nedodržovala, a tak hlavně děl syrské armády pálily salvy na město, do kterého jsme mířili,“ uvádí. 

V celém městě jsou podle jejích slov jen čtyři kilometry čtvereční bezpečného území mimo dostřel džihádistických raket a granátometů, které v uplynulých letech pozabíjely desítky tisíc aleppských civilistů. „Situace se s postupem syrské ofenzívy, která v posledních dvou měsících přerušila i zásobovací trasy džihádu, vojensky sice zcela otočila a v půli prosince syrská armáda oznámila celkové osvobození Aleppa, ale zatímco jeho obyvatelé začali bujaře slavit ‚konec války‘, kolony cisteren a dalších kamionů dál pokrývají jen ty nejnutnější potřeby,“ podotýká Spencerová. Elektřina, jak uvádí, funguje jen pár hodin denně, na benzín se čekají dlouhé kolony, vypadávají mobilní sítě, chybí internet. „Aleppo tak osvobození slaví jako nahluchlý pacient, kterému se těžko komunikuje, má polámané ruce a nohy a naštípnutou páteř, ale bez ohledu na bolesti je šťastný jako blecha, že vůbec žije,“ zmínila.

Původní text ZDE.

Spencerová zmiňuje též explozi, kterou v Sýrii zažila. Popisuje i následné detonace, přelety syrských stíhaček i palbu těžkých kulometů a samopalů. Závěrem pak uvádí, že mírové spolužití mezi „normálními“ Syřany a islamisty nevypadá nijak reálně.

„Nenávist a nedůvěra vůči teroristům i radikálnímu islámu se v ‚Asadově Sýrii‘, v níž se čím dál víc lidí považuje za ateisty, dá krájet, a platí to určitě i obráceně. Kam tedy s nimi? A mimochodem, odkud ve skutečnosti pochází třeba ‚Baná z Aleppa‘, sedmiletá twitterová propagandistická hvězdička, která ze svého dokonale zařízeného pokojíku vyzývala Západ ke třetí světové válce kvůli obraně ‚demokracie‘ ve východním Aleppu, když děti odtud vypadají zcela jinak a internet nefunguje v syrském Aleppu, natož v rozbitém Aleppu východním…“ říká novinářka se slovy, jež jí sdělil plukovník Samir Solimán.

„Tak tam v Evropě něco vyřiďte: Mezinárodní humanitární organizace o tyto lidi měly halasnou starost, jen dokud byli ve válečné zóně, nyní, když jsou na svobodě, po nich tam u vás už ani pes neštěkne,“ měl jí sdělit. Jak ona sama podotýká, cítila, že se jí do očí draly slzy. Což, jak ji uklidnil její společník, není nic neobvyklého.

„O dva dny později házím tašku na postel v rodinném hotýlku v centru Damašku, když vtom kdosi klepe na dveře. Dvě dívčiny v pubertě, rozpuštěné vlasy, upnutá trička i džíny, na nohou adidasky a pumy. Nabízejí mi košík se sladkostmi: ‚Vemte si, dnes slaví narozeniny náš prorok Muhammad.' Jablečná sisinka mi dokonale zalepila zuby. Islám má tisíce tváří,“ uzavřela.