Pitoňák zkusil češtinu ohnout  tím, že dal na patřičná místa k osobám, které se necítí být ani mužem, ani ženou, písmeno „e“.

„Kolege přiletěle ze Španělska na podzim loňského roku. Kolege je nebinární a neidentifikuje se ani jako žena, ani jako muž. Cesta jé trvala asi tři hodiny a ubytovale se nedaleko centra Prahy, přímo na metru C. Měle to tak k nám do ústavu v podstatě jen půl hodiny. Poprvé jsme se společně setkali na večeři, one si dale jen něco bez masa, protože je vegetariánke a neochutnale tak svíčkovou ani guláš. V průběhu prvních týdnů se aklimatizovale a postupně jsme se dali společně do práce. Jej jméno tu nebudu zmiňovat, ale normálně bych ho používal a nemusel bych tolik používat zájmen,“ dal příklad, jak by to mohlo vypadat.

Lhotská na svém blogu podobné nápady vyhodnotila jako absurdní koninu.

„Nemine týden, abychom nebyli konfrontováni s nějakou absurdní koninou. Před nedávnem se třeba objevil názor, že čeština si už nevystačí s mužským, ženským a středním rodem a že je třeba ji přizpůsobit potřebám ‚nebinárních‘ lidí.“

Osobně prý nemá nic proti lidem, kteří se cítí být nebinárními osobami, ale je přesvědčena, že by se oni měli přizpůsobit většinové společnosti, a nikoli naopak. Pokud si nebinární lidé přejí, aby byl vytvořen jakýsi čtvrtý rod, či aby byly rody úplně zrušeny, je to podle Lhotské taková hloupost, že ani nemá smysl to komentovat.

Přesto podobné nápady přitahují pozornost.

„Byť jde dle mého soudu o početně nevýznamnou ‚menšinu v rámci menšiny‘, dává o sobě hodně nahlas vědět. Tak už to zkrátka v dnešním mediálně orientovaném světě chodí. Větší šanci prezentovat své názory a postoje má holt ten, kdo plácá absurdní nesmysly, a ne třeba ‚obyčejný‘ gay, který stejně jako drtivá většina lidí ‚jen‘ poctivě pracuje, platí řádně daně, chová se slušně k ostatním a při Prague Pride ‚nebojuje za svá práva‘ běháním s nahým zadkem po ulicích,“ uvedla Lhotská.

Tyto menšinové skupiny se podle blogerky občas utvrzují v tom, jak jim svět nerozumí, a vymýšlejí hlouposti.

Zástupcem takovéto menšiny je podle Lhotské aktivista, který si říká Ade, podle kterého by bylo vhodné s češtinou pohnout žádoucím směrem. Jedním dechem však dodal, že se to podle jeho názoru hned tak nestane.

„Nemyslím, ale bylo by to žádoucí, protože současný stav je pro nás nepohodlný. Kdyby se tento problém podařilo vyřešit, nikomu by to neuškodilo, jen by to lidem zlepšilo život. Cílem ovšem není nutit to veřejnosti, ale mluvit tak aspoň mezi sebou. A mít aspoň s někým bezpečný prostor, kdy si můžeme oddychnout. Používat nebinární jazyk, a čeština si zvykne. Ale pokud by se o to začaly zajímat jazykové autority, bylo by hezké, kdyby o tom jednaly i s nebinárními lidmi. Protože my jsme ti, kterých se to nejvíc týká,“ uvedl Ade.

Podle Lhotské tím říká asi tolik, že se má čeština měnit salámovou metodou, což sama považuje za velmi hloupý nápad, ale obává se, že sociální inženýři mohou podobné plány prosazovat i proti vůli většinové společnosti.

„Sociální inženýři jsou ovšem aktivní i v jiných oblastech. Jejich dalším úžasným nápadem jsou třeba ženské kvóty na obsazování pozic ve vedení společností. Zcela tak ignorují fakt, že dobře vedená firma není taková, která má v managementu příslušné procento žen, ale kterou řídí schopní lidé. Bez ohledu na to, zda při močení stojí, nebo si u toho musí sednout. A obdobně geniálních příkladů sociálního inženýrství bychom našli povícero. Ať už se týkají třeba výchovy dětí a školství, pokusů ‚napravovat‘ minulost nebo třeba mísení kultur a etnik. Žijeme zkrátka v divné době. Společenského pokroku má být dosaženo tím, že spolu budou moci stejnopohlavní páry uzavírat manželství, firmy se při obsazování vedoucích míst budou řídit kvótami na zastoupení žen, nebo toho docílíme tím, že z češtiny a společenských pravidel uděláme paskvil. Ovšem opravdu vyspělá společnost se dle mého soudu pozná podle něčeho úplně jiného. Ta se totiž lidem do života nemontuje, kvóty nesleduje, každého posuzuje podle toho, jaký je, a nikoho nesekýruje, jak se má chovat k druhým. V takové společnosti to totiž každý moc dobře ví i bez nápovědy. Jen se obávám, že v současné době bychom ji na Zemi hledali marně. A nenašli bychom ani takovou, která se k ní alespoň blíží. Jen ty, které se od ní čím dál více vzdalují...“ upozornila Lhotská.