Kdo dnes hájí zájmy střední nebo nižší třídy? Zatímco česká sociální demokracie rozprodává majetek, jinde vyhrává volby. A o co hůř, v Česku nejsou členové sociální demokracie ani vidět, ani slyšet. „U nás je situace výjimečná. Ukazuje to příklad jižní Austrálie, kde vyhrála strana práce minulý víkend volby. Za měsíc se budou konat celoaustralské, kde má také šanci vyhrát. Když se podíváme po Evropě od Španělska po celou Skandinávii po Dánsko, Švédsko, Finsko… Příští víkend budou volby na Maltě. Nejen v největší zemi, jako je Německo, ale i v té nejmenší zemi vládnou sociální demokraté a znovu zřejmě vyhrají,“ přehledně připomíná Rouček a tepe stranické kolegy dál: „Sama ČSSD si to zavinila. Před dvanácti lety měla úplně všechno, většinu ve Sněmovně i kraje. Teď nemá nic. Zpychla a zdegenerovala mocí! ČSSD nadělala dluhy a nemá je jak splácet. A jako špatný hospodář, bude muset prodávat,“ konstatuje. Sociální demokraté nabídnou k prodeji historickou budovu Lannova paláce v centru Prahy vedle tradičního sídla Lidového domu. „Lidový dům je tabu. To je symbol sociální demokracie,“ ujistil Rouček.     

První krok k tomu, aby vůbec ČSSD přežila, je finanční stabilizace. Rouček oceňuje nové vedení Michala Šmardy. „Vidí situaci jasně. Musí udělat nepopulární opatření,“ uvedl.

Ať je to, jak chce, ČSSD má teď řadu témat, které by jako strana práce mohla zvednout. „Informací je málo. Tím, jak ČSSD není ve Sněmovně a má velmi malé zastoupení v Senátu, nedostane se do sdělovacích prostředků. Když se cokoli diskutuje, sdělovací prostředky dávají prostor těm, kteří mají zastoupení v Poslanecké sněmovně. Ať je to válka na Ukrajině, uprchlická krize, astronomický růst cen všeho, k tomu se ČSSD vyjadřuje, ale její návrhy se do sdělovacích prostředků nedostanou. Není ve Sněmovně,“ konstatuje Rouček.

I ČSSD nabídla přístřeší desítkám rodin válečných uprchlíků z Ukrajiny. Někteří našli azyl přímo v horních patrech pražské centrály i v krajích. „Každá postel se hodí. Sociální demokracie je věrná svým hodnotám. Nejdůležitější je lidská solidarita. Před válkou utíkají ženy a děti. Jsem rád, že se sociální demokracie k obětavosti naprosté většiny české veřejnosti připojila,“ říká.

Vyděláme na tom. Každý čtvrtý doktor ve Švýcarsku je původem z Čech

Přícházejí stále nové a nové formy podpory. I nad tím se Rouček zamýšlí: „Vytvářejí se různé fámy, že uprchlíci dostávají peníze a že nepomáháme vlastním lidem,“ analyzuje. „Ale oni se musí někde ošacovat, stravovat a peníze v naší zemi zůstanou. Zapojují se do práce. Nechodí na úřad práce vybírat si dávky. Něco to stojí, to je bez debat, ale naprostá většina peněz tady zůstane. Přál bych si, aby válka skončila co nejdříve, přesto část uprchlíků tady zůstane. Jsou to lidé schopní, vzdělaní, jsou schopní přijmout jakoukoliv práci. Pro naši společnost, která stárne, to bude obrovský přínos,“ vysvětluje. Pro Ukrajince není problém se během krátké doby naučit česky, zvlášť pro děti. „Koneckonců viděli jsme to na exulantech z Československa v roce 1968. Do dnes je třeba ve Švýcarsku každý čtvrtý nebo pátý doktor nebo zubař původem z Československa. Jako vydělalo Švýcarsko nebo Rakousko na našich uprchlících, když už se bavíme o finanční stránce, na kterou mnozí lidé hledí…“ popisuje.

Za ubytování válečných uprchlíků stát zaplatí majitelům. Částky jsou podle Roučka adekvátní. „Když si vezmete náklady na provoz bytu. Je to velká pomoc. Zároveň připomínám, že máme spoustu lidí, kteří si k sobě vzali uprchlíky bez příslibu peněz. Zmínil bych bývalou ombudsmanku Annu Šabatovou, která si okamžitě k sobě vzala matku s malým dítětem a nečeká, že za to dostane šest nebo sedm tisíc. Prostě to tak cítí. Je spousta lidí, kteří nehledí na finanční stránku,“ upozorňuje Rouček.

Ne, vláda opravdu nehledí na sociálně slabší

Když někteří závidí uprchlíkům volný přístup do zoo, jen kroutí hlavou. „Nesouhlasím s názory, které někdy slyšíte. Jak lidé závidí volný vstup třeba do tramvají nebo na Matějskou pouť. Tohle mi vadí,“ popisuje. Rozčílení určité části národa ale chápe. „Chápu výhrady v době, kdy se zdražuje, protože vláda bohužel na sociálně slabší tolik nehledí. Jejich hlavní priorita je šetřit ve státním rozpočtu. Ano, šetřit se musí, ale je potřeba vidět potřeby lidí, kteří mají průměrný nebo podprůměrný příjem. Jsou na tom den ode dne hůř. Všechno se zdražuje a zdražovat bude. Válka bude mít dopad nejen na cenu pohonných hmot, ale i na cenu potravin,“ uvedl Rouček.

„Ukrajina i Rusko vyváželo velké množství pšenice. 46 procent výroby slunečnicového oleje na světě pocházelo z Ukrajiny. Prostě to bude mít dopad. Při obrovské inflaci je potřeba pomoci nejen uprchlíkům, ale i našim lidem, aby se nezvyšovala chudoba. Jak se zdražováním, tak s ukrajinskými uprchlíky, nevznikají jen příležitosti, ale i rizika. Ta je potřeba vidět. Je důležité, aby část naší společnosti nepropadla do chudoby. V tom naši vládu kritizuji, měla by dělat pro sociálně slabší více. Když to nebudou dělat, obrátí se vše proti nim i proti uprchlíkům. Některé politické strany, sotva se oklepaly z kolaborace s Putinem, se okamžitě snaží rozdělovat společnost pod záminkou přijetí uprchlíků. Tohle by měla vláda vidět a snažit se lidem pomáhat,“ dodal. 

Spolu drtivě vítězí v průzkumech. Jak dlouho?

V Evropě jsou připravována opatření všude. Česká vláda si může vybírat, zda snížit daně nebo přidat třeba příspěvek na bydlení. „Je teprve šest měsíců po volbách. Je válka, takže je jasné, že velká část veřejnosti se seřadí za vládou. Pokud jde o válku a reakci na ni, drtivá většina veřejnosti s kroky souhlasí. Ale je to první reakce. Po necelém měsíci války je na vyjádření některých lidí cítit, že solidarita do určité míry opadá. To se do dvou tří měsíců odrazí i v průzkumech veřejného mínění,“ předpokládá Rouček. I z jeho pohledu je ale česká vláda velmi stabilní.

Právě teď je místo pro program sociální demokracie. „Tohle je role sociální demokracie, aby pomohla sociálně slabším. Ano, máme ve Sněmovně dvě populistická uskupení, ať je to ANO 2011 nebo SPD, která by jen rozdávala. Své politiky formují tak, aby se lidem zalíbili, viz vztah Babišova ANO k důchodcům. Chybí fiskálně zodpovědná strana, která by zároveň měla sociální cítění. Tady je prostor pro sociální demokracii tak, jako se vyvíjí v Německu nebo v Rakousku, ať nemusíme chodit pro příklady do Austrálie nebo na Nový Zéland,“ zdůrazňuje. 

Co se stane, když prosadíme embargo? „Ok, máme jaro…“

Německý kancléř Olaf Scholz nevylučuje vyřazení Ruska ze Světové obchodní organizace (WTO) a ze skupiny G20 sdružující největší ekonomiky světa, rozhodnutí ale musí společně učinit členské země.

„To je správný krok. Zároveň Olaf Scholz upozorňuje na to, že pořád jsme závislí snad ze čtyřiceti procent na ruské ropě a ruském zemním plynu. Když se podíváme po Evropě, je trošku nelogické, když embargo prosazují státy, jako je Polsko či baltské země, které jsou na ruské suroviny odkázány. Chápu rozhořčení válkou, vidíme utrpení na Ukrajině a brutální bombardování. Mohli bychom s tím souhlasit. Ale co se stane, když se přes noc odstřihneme od ruského plynu a ropy? Mimochodem, vezměte si rafinérie v Litvínově nebo v Kralupech, pořád z velké části používají ruskou ropu. Když se přes noc odstřihneme, masivně vzrostou ceny. OK, máme jaro, ale v zimě nebudeme mít čím topit. Tohle je si potřeba dát na misku vah. Německo i ostatní země západní Evropy, které jsou na ruské ropě odkázány méně než my, vidí tento aspekt. Když nebudeme mít benzín, naftu a plyn, zhroutí se hospodářství a přijdou nedozírné sociální a politické následky. Musíme dát pozor. Ano, chceme válku s Ruskem vyhrát, ale ne tak, abychom se střelili do vlastní nohy. Cílem všech sankcí by mělo být oslabení Ruska, a to, aby Rusko změnilo svou politiku vůči Ukrajině a ne to, abychom zkolabovali my,“ zásadně varuje. 

Za pár let, až budeme mít náhradní energetické zdroje, bude situace jiná. „Německý ministr hospodářství byl v Kataru, v Emirátech, uzavřel dlouhodobé masivní kontrakty na dovoz zkapalněného plynu. Ale Německo nemá terminály. Takže je vše otázkou dvou tří let… Bylo by teď velmi riskantní se od ruské ropy a zemního plynu odstřihnout,“ říká Rouček. 

Čteme s Roučkem a ptáme se dál. Kapitola první

V první kapitole knihy Můj a náš příběh píše bývalý místopředseda Evropského parlamentu: „Roučkové přišli do Kladna za uhlím.“ Popisuje své začátky v dělnické rodině i „rudou záři nad Kladnem.“ A tak jsme se zeptali už s ohledem na minulost rodiny, jak budoucnost uhlí vidí dnes? 

„Opravdu, Roučkové přišli do Kladna za uhlím. Uhlí živilo Kladeňáky po několik generací. Koneckonců i já jsem každý víkend při škole pracoval ve válcovnách. Ale tato doba skončila. Těžba už se nikdy nevrátí. Je ale pravda, že v současné situaci, kdy je nedostatek surovin, bude těžba uhlí prodloužena. Uhlí nejvíce znečišťuje, ale něčím topit musíme. Továrny musí jet,“ apeluje Rouček. A opět odkazuje na Německo. „Německo má jasný koncept. Do roku 2030 výroba elektřiny z 80 procent z obnovitelných zdrojů. Zrovna jsem se na to díval. V únoru bylo 55 procent elektřiny v Německu z obnovitelných zdrojů. Zaostáváme! Měli bychom mít podobnou strategii. Co nejdřív přejít na obnovitelné zdroje. A do té doby mít náhradu. I Francie se vrací zpátky k atomu. Měli bychom si dát jasný cíl, že např. za patnáct, dvacet let budeme vyrábět sedmdesát procent z obnovitelných zdrojů a třeba třicet z atomu. Postupně odstavíme uhlí, stejně je ho čím dál méně. Je důležité vytvořit kombinaci obnovitelných zdrojů a atomu. Naše vláda by měla sebou hejbnout. Pokud nechceme ruský plyn, tak musíme nakoupit náhradu, např. tak jako Němci,“ dodává.

A o čem se nemluví? „Německo i my jsme se spoléhali na Nord Stream dva. Už byla postavena odbočka do Čech. Tohle v energetické koncepci vypadne. Teď, když se chceme odstřihnout od ruského plynu, musíme mít náhradu,“  říká na závěr dnešního vydání „Evropana“.

Kniha Můj a náš příběh Libora Roučka. Foto: Daniela Černá

Věnování na začátku knihy Můj a náš příběh. Foto: Daniela Černá