Šéf hnutí ANO v poslední době poskytl hned několik rozhovorů. Všechny jsou si svým způsobem podobné. Na domácí politické scéně mluví o zkorumpovaných stranách, které ho údajně chtějí zničit, ale on jim bude dál a dál statečně čelit a po volbách zkusí prosadit změnu. Babiš často rád opakuje, že je vůbec prvním politikem po roce 1989, který tu provádí tolik potřebné změny.

Nijak zvlášť se jednotlivé rozhovory neliší ani v hodnocení zahraniční situace. Nenecháme si vnutit uprchlíky ani euro, dají se shrnout Babišovy názory.

Zajímavější prý je, že Babiš v rozhovorech používá nepřesné informace, ale novináři ho příliš neopravují.

„Namátkou to, že ‚... uprchlík v Sýrii prchá do nejbližší klidné vesnice, ten nemá osm tisíc dolarů či euro, aby je dal vyděračským pašerákům lidí“. Ceny jsou jednak mnohem nižší, jednak uprchlíci překvapivě nepocházejí z nejchudších vrstev společnosti. V Hospodářkách zase nedávný místopředseda vlády navrhuje zrušení ministerstev pro lidská práva a legislativu a pro vědu a výzkum, což má jedinou drobnou vadu – ani jedno z nich neexistuje. Redaktoři se přitom Babiše ani nepokoušejí korigovat,“ píše Zlatkovský.

Celý článek naleznete zde.

Podobných nepřesností nebo možná „alternativních faktů“, které rád používá 45. prezident USA Donald Trump, je prý plná Babišova knížka o jeho snech. Úkolem novinářů by mělo být na tyto nepřesnosti upozorňovat. Otázka však podle serveru je, zda to má vlastně smysl. Čím víc upozorňují americká média na to, že Trump vykládá fakta velmi volně – po svém, tím víc Trump útočí na zlá média a prezidentovi voliči mu za to tleskají.

„Ani s Andrejem Babišem tak nejspíš nemá cenu na základě jeho faktických tvrzení dlouze polemizovat. To, co z novinářského pohledu opodstatnění má, je kriticky reflektovat jeho vize a ideologii a ukazovat, že Babišovy nápady na omezení demokratického procesu a direktivní řízení státu už tu byly v minulosti několikrát, pokaždé s přinejmenším neslavnými výsledky. Pečlivému vyvracení alternativních faktů se nevyhneme – ale nesmíme přitom zapomínat, že nakonec tak jako tak vždy zvítězí emoce,“ uzavírá autor.