„Zdá se, že jen ve Velké Británii a ve Spojených státech ... došlo v tomto předvolebním cyklu ke znepokojivým politickým překvapením. A to jsem ještě zdvořilý. Jiní by možná řekli, že udělali hloupé, možná až katastrofální rozhodnutí. Nemocná stará Evropa, jejíž zánik byl tolikrát předvídán, ale EU přežila roky recese, stagnace, vysoké nezaměstnanosti, průměrné politické lídry i pesimismus a trvale odolává vábení populistických vůdců, a to jak těch nacionalistických, zastoupených Marine Le Penovou, tak těch radikálně levicových, které reprezentuje Jean-Luc Mélenchon. Před Francií neuspěli ani populisté v Rakousku, Nizozemsku a po Francii téměř jistě utrpí citelnou porážku i v Německu. Liberální evropský projekt nejen žije ... ale navíc pokračuje v oslavě toho, co cizinci nazývají slabostí,“ píše Beršidskij.

Podle Beršidského nemá smysl sčítat hlasy, které Francouzi a Francouzky odevzdali Le Penové a Mélenchonovi, protože příznivci těchto dvou politických kandidátů by spolu v jedné místnosti jen těžko vydrželi déle než 15 minut. Populisté sice mají prostor vyslovovat své názory, ale evropští voliči nakonec rozhodují zodpovědně. Ukázalo se to už v roce 2015, kdy v lokálních volbách ve Francii významně uspěla Marine Le Penová, jenže jen v prvním kole. V kole druhém její Národní fronta takřka všechny své zisky ztratila. Autor věří, že prezidentské volby skončí stejně.

Celý komentář v angličtině naleznete zde.

Beršidskij se v této souvislosti dovolává průzkumů, které možná netrefily výsledky voleb v USA a ve Velké Británii, ale v Evropě to je jiné. Předpovědi odpovídaly pozdějším výsledkům v rakouských prezidentských volbách, v nizozemských parlamentních volbách, ale i v prvním kole francouzských voleb. EU je čitelnější než USA a Velká Británie a Beršidskij to považuje za výhodu. Další výhodou EU prý je, že konečné výsledky voleb neovlivnilo ani nemalé množství falešných zpráv, které se objevily ve všech zmíněných zemích. Současně platí, že EU sice roste ekonomicky pomaleji než USA či Velká Británie, ale v její prospěch mluví fakt, že sociání nerovnosti jsou zde menší než ve Velké Británii či USA.

Jistě, i Evropané se občas velmi zlobí kvůli neschopnosti dosluhujícího francouzského prezidenta Francoise Hollanda či kvůli uprchlické krizi, ale nezlobí se natolik, aby je to pohnulo k tomu, že nechají ve volbách zvítězit člověka typu Donalda Trumpa. Autor předpokládá, že Evropané nezvolí podobného politika ani za čtyři nebo pět let, protože současní evropští lídři vyjdou svým voličům vstříc a pokusí se udělat vše pro posílení bezpečnosti v EU i pro zvýšení zaměstnanosti.

Lidé, jakými jsou současná německá kancléřka Angela Merkelová nebo její možný nástupce Martin Schulz či nizozemský premiér Mark Rutte, se pokusí udělat vše pro to, aby našli zlatou střední cestu mezi radikály na pravé i levé straně politického spektra.

„Klíčové evropské země možná ztrácejí v některých ekonomických parametrech, ale vítězí zdravým rozumem. To je hlavní a podceňovaná síla EU. Podporuje neradikální kulturu a neradikální konsenzus, který ani silné turbulence nedokážou zničit,“ ocenil Beršidskij.