Původně měl nejpřísnější protikuřácký zákon v Evropě platit již od začátku tohoto roku. Má ale smysl vůbec o takovém návrhu zákona jednat. Nikdo ho nevyžaduje, nikomu nechybí. Proč nenechat současnou legislativu, která je plně v souladu s evropskými předpisy? Poslanci už k novému navrhovanému zákonu připravili přes dvě stovky pozměňovacích návrhů, které v mnoha případech zákon úplně mění, opravují se právní nesmysly i další požadavky absolutně odtržené od praxe našeho současného života. Z původní podoby ministerské předlohy toho zřejmě moc nezbyde.

Situace na ministerstvu zdravotnictví není jednoduchá

Ministerstvo zdravotnictví a také různí aktivisté bojující za „dobro lidstva“ o přijetí zákona moc stojí, nebude to ale jednoduché. Složitá je situace přímo na ministerstvu zdravotnictví, kde na zákonu pracují již několik let. Na jedné straně jde nyní ministrovi Němečkovi zřejmě hlavně o to, najít kompromis a ustoupit, což by vedlo ke schválení zákona, protože nespokojenost s návrhem vyjádřili i mnozí vládní poslanci a každý přijatý zákon se počítá k dobru úřadu i ministra. Na druhé straně stojí náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Arnoštová jako „hrdá“ bojovnice za současnou podobu nesmyslného zákona, protože když bude ministerstvo ustupovat názorům poslanců, dá veřejnosti najevo, jak sama prohlásila, „že jsou slaboši a zbytečně vyměkli“. Zajímavostí je, že i někteří vládní poslanci po jednání ve výborech sněmovny mluvili o náměstkyni Arnoštové jako o úřednici špatně chápající problematiku připravovaného zákona a o absolutně nepřipravené obhajovat v této věci zájmy ministerstva zdravotnictví.

Mnoha nekuřákům se jednostranný zákaz kouření také nelíbí

Navrhovaný zákon zásadně vadí některým poslancům a hlavně veřejnosti, a to kuřákům i nekuřákům, kteří se nechtějí smířit s absolutními zákazy a omezováním osobní svobody, protože zákazem kouření to začne a pak nám ministerstvo zakáže například jíst vepřové maso, sladkosti a jiné věci, které škodí zdraví.

Kouření škodí zdraví, o tom nikdo nepochybuje, ale proč se stejným úsilím nebojuje proti alkoholu, nezdravým potravinám a jiným neřestem, které každodenně provázejí život každého z nás. Kouření se dříve v padesátých letech minulého století považovalo za důkaz dobré životní úrovně, byl to styl moderního života. Už od padesátých let se přitom ví, že není zdravé. Nyní je populární trend ho po celém světě zakazovat. Vzpomene si ale někdo na prohibici, která zavládla v Americe ve dvacátých a třicátých letech minulého století? Měla za cíl snížit výrobu, distribuci a spotřebu alkoholu jakožto zdroje veškerého zla včetně poškozování zdraví. Tak to aspoň tvrdili američtí mravokárci. Prohibice v Americe trvala od 17. ledna 1920 až do 5. prosince 1933 a ve skutečnosti napáchala více škody než užitku. Ve skutečnosti nebylo nikdy zakázané alkohol pít, jen vyrábět, distribuovat nebo prodávat. První hlasy volající po zákazu prodeje a užívání alkoholu se v USA začaly ozývat v průběhu 19. století. Stály za nimi v první řadě různé náboženské spolky a uskupení. Alkohol podle nich kazil morálku, rozvracel rodinu a vůbec byl zdrojem všeho špatného ve společnosti. Dnes si na to již nikdo ani nevzpomene, alkohol se pije zhruba stejně jako před vyhlášením prohibice i během prohibice a stejné je to i s kouřením.

Vše se vyvíjí, také názory na zdravý životní styl

Pohled na neřesti, které doprovázejí lidstvo od nepaměti, se rychle mění a ve všem je nejdůležitější hledat rozumnou míru. Současným příkladem je úspěšná snaha v různých zemích legalizovat kouření marihuany a její používaní k léčbě.

V sobotu se v Praze konala na Letné velká slavnost marihuany, více než pětitisícovým pochodem naším hlavním městem pak celá akce vyvrcholila. A nikdo se nerozčiloval a média nemoralizovala, nic velkého se nestalo. Bere někdo z obhájců nejtvrdšího protikuřáckého českého zákona v Evropě v potaz, že vše se vyvíjí včetně názorů na zdravý způsob života a že ani ten nejtvrdší zákon zakazující cokoliv stejně většinou nic nevyřeší?

Ministerstvo zdravotnictví ve svých tezích k tomuto návrhu zákona píše, že hlavním cílem je chránit před kouřem zaměstnance, kteří pracují v kuřáckých restauracích. Ale vždyť právě v současnosti platná česká legislativa dává možnost si restauratérům, zaměstnancům i hostům restaurace vybrat mezi těmi, kde se kouří a kde se nekouří. Těch opravdu nekuřáckých restaurací je přitom stále více.

Kdo mne a mé hosty ochrání před křičícími a nevychovanými dětmi?

Petr Nenadál provozující nekuřáckou restauraci v Rakovníku a kuřáckou v Poděbradech žádný problém v současně platných předpisech nevidí, a to i z hlediska zaměstnaných číšníků. Kuřáci pracují v kuřácké hospodě a nekuřáci v nekuřácké restauraci. Jediný problém má s tím, že kuřačky servírky musejí chodit v nekuřácké restauraci kouřit na ulici. A s nadsázkou dodává: „Jsem zvědavý, jak mne a mé zaměstnance stát ochrání před řvoucími a nevychovanými dětmi v dětském koutku mé nekuřácké restaurace. Zřejmě nijak, vyřídím si to sám, dětský koutek asi zruším a nevychované děti poučím.“

„Je zvláštní, že bojovníkům za nekouření tak vadí kuřáci uvnitř, ale nevadí jim venku, kde na ně všichni vidí,“ zlobil se nedávno senátor Kubera, který je sám vášnivým kuřákem. Teď se ale ukazuje, že kuřáci se možná nevyhnou pokutě ani před hospodou. Navrhovaný zákon totiž umožní radnicím zakázat kouření i na dalších místech. Pokud si například budou obyvatelé stěžovat na kouř před restaurací, může tam městská vyhláška kouření zakázat také. V Teplicích, kterým Kubera vládne, ovšem nic takového evidentně hrozit nebude.