Chovají se obchodní řetězce v ČR poctivě?Anketa
Bývalý prezident Václav Klaus podotkl, že se již 35 let stará událost začíná zamlžovat, a je proto třeba nejen opakovat slova o ní, ale také obohatit ji tím, „co jsme za 35 let od této doby pochopili“, a zdůraznil, že máme za sebou epochu od pádu komunismu delší, než bylo trvání první republiky či období tvrdého komunismu z let 1948 a 1968 i normalizační období.
Od poloviny 90. let podle svých slov Klaus začal být nervózní, že se nová éra začíná považovat za „samozřejmost a samozřejmostí ještě ani zdaleka nebyla“. „Téměř nikdo nechtěl brát v úvahu neuvěřitelnou křehkost těch prvních polistopadových let,“ podotkl.
Zmínil, že samotný pád komunismu nemůže vysvětlovat jako čin „několika významných disidentů ani jako čin víceméně náhodné skupiny pražských studentů pochodujících v podvečer 17. listopadu 1989 na Národní třídě proti kordonu policistů“ ani „jakýkoli médii idealizovaný doma i cizině“. „Všechny tyto skupiny lidí se pokoušejí si pád komunismu přivlastnit a já trvám na tom, že žádný majitel pádu komunismu není,“ řekl Klaus před studenty a pamětníky. „Kunderovští majitelé klíčů“ se podle něj „stále ozývají a myslí si, že jsou to oni“.
Ukončení komunismu podle něj nezpůsobila ani nějaká konspirace západních či východních tajných služeb. „Prostě to byla historická událost, jaká byla dlouho na spadnutí a která měla v jednotlivých zemích střední a východní Evropy různé spouštěcí mechanismy“. „Já v žádném případě nebagatelizuji činy odvážných jednotlivců, neboť prostřednictvím těchto lidí se dějiny a jejich činy ubírají, ale snažím se to vidět v patřičných souvislostech,“ doplnil.
Poznačil, že někteří tvrdí, že „provokuje“ některé tehdejší aktivní lidi výrokem, že „komunismus padl“ a „nebyl poražen“, což však prý pronáší záměrně. „Já to považuji za klíčovou tezi, komunismus už prostě nebyl schopen fungovat,“ zaznělo od bývalého prezidenta.
Podle Klause v době sametové revoluce již komunismu „nikdo nevěřil“ a „nikdo jej nebránil“. „Žádný výstřel naštěstí nepadl,“ specifikoval s tím, že nejde o „provokaci“, nýbrž důležitou koncepční tezi. Přesvědčit se o tehdejší neochotě bránit komunismus se měl sám například na velitelství západního vojenského okruhu. „Komunismus se rozpustil,“ pronesl s dodatkem, že tato slova nechtějí slyšet ti, kdo si na svém zapojení při pádu komunismu vybudovali svoji následnou kariéru. „Myslím, že si tito lidé zapomínají přiznat, že komunismus padl v podstatě současně v celé východní a střední Evropě,“ vyřkl.
Navázal, že na rozdíl od dalších svých vrstevníků on sám se svým okolím neměl v záměru „vytvářet nový, lepší svět“, jelikož nechtěli zažít další z řady utopií. Tragické podle Klause je, že se právě tohoto „nového lepšího světa“ dožíváme nyní „v jeho tragické pirátsko-zelené progresivistické verzi“. „Tomu jsme se tehdy ubránili, aby se něco takového nestalo,“ dodal s odkazem na dystopickou novelu „Brave New World“ od Aldouse Huxleyho.
Vzpomenul též na nadšení, že bude konečně povoleno učit a psát. „Že i na VŠE mi dovolují eventuálně, abych tady mohl vyučovat,“ sdělil bývalý prezident studentům, které na Národohospodářské fakultě VŠE vyučuje například předmět věnovaný transformačním procesům, byť podotkl, že „teď už to není daleko té situaci tehdy“.
Fotogalerie: - Státní svátek s Klausem
Uvedl, že si brzy lidé začali po reformách uvědomovat širší souvislosti. „Chtít konec komunismu je jedna věc, chtít jeho alternativu – kapitalismus – je věc druhá. Ne identická,“ pravil s tím, že rozdílné názory panovaly i v názorech na míru zavádění tržního systému.
„Lidé jako já dobře věděli, že ideologie negace komunismu skrývala naše mnohé jiné problémy a nedostatky, které jsou o to více vidět dnes a které jsme sváděli na komismus. Stejně jako se u nás v poslední době zřetelně ukázalo, že přece nestačí program Antibabiš či Antizeman. Tento program přinesl – nevím, jestli chtěně či nechtěně – Fialu, Rakušana a Pekarovou Adamovou, Piráty, Petra Pavla a tak dále,“ vyjádřil se Klaus. Souvislost dneška s „lacinou politikou negace“ si dnes podle něj mnozí „nechtějí uvědomit“.
Směr nastavený po transformaci jsme podle jeho mínění neudrželi. „Musím říci kajícně, že v zabránění vracení se zpátky jsme selhali,“ připustil. Po „sarajevském atentátu“ a krachu vlády v roce 1997 podle něj začaly „prohry na mnoha frontách“ a začaly se projevovat mnohé neduhy. „Masivně se od té doby šíří nové levicové ideologie a na síle nabývá i na nás doléhající proces sebedestrukce Západu,“ poznačil exprezident, že jsme neudrželi dynamiku z počátku 90. let.
Sám byl prý od počátku dění po roce 1989 přesvědčen o klíčovém významu politických stran. „Zcela opačně to viděli politici elitářského založení,“ prohlásil následně s tím, že tito zmínění politici „pohrdali řadovými členy“ stran, a označil to za jeden z dalších prohraných střetů. „Náš dnešní politický systém je karikaturou parlamentní demokracie,“ doplnil též, že chybějí ideově a zájmově vymezené politické strany, a zatímco pravice se odmítá označovat jako pravice, „levice se za svou levicovost nestydí“, což má potvrzovat „výraznou levicovou vychýlenost současné doby“.
„Všem se zdá, že je správné hájit sociální a v dnešní době stále zelené než ‚honbu za ziskem‘, jak je pravicovost dlouho účinně karikována,“ navázal.
Ekonomický systém podle Klause od 90. let „významně zdegeneroval“ a „trh je státem stále více regulován a potlačován“ a „ekonomika opět vůči politice ztratila svou autonomnost podobně, jako tomu bylo za komunismu“. „Znovu nám vládne byrokracie a úředníci,“ připojil.
Fotogalerie: - Sliby, Senát a Fiala
Úřady jsou podle jeho mínění „sebevědomější a arogantnější než za komunismu“. „Tehdy si nemohl vyskakovat nikdo – ani úředník. Dnešní chování Pirátů, STAN a dalších by si v pozdním komunismu nikdo nemohl dovolit. Tak bezprostřední jako dnes to prostě být nemohlo,“ srovnal dnešek s dobou komunistického režimu.
Kritizoval rovněž dnešní snahy zavést nárokovou společnost, potlačení zásluhovosti a vymizení důrazu na makroekonomickou stabilitu. Právě tento důraz spojený se strachem z inflace se podle Klause v Česku ztratil až v covidové éře a na ni navazující éře Fialovy pětikoalice.
Po roce 1989 již protivníkem podle bývalého prezidenta nebyla „ochablá, vyčpělá, dožívající a pouze ze setrvačnosti přetrvávající komunistická strana“. „To je mystifikace,“ zdůraznil. Protivníky se podle něj stali „v 70. a 80. letech ze všech svých pozic utlačení takzvaní osmašedesátníci“ a „věční elitáři“ pocházející například z mediálního či akademického světa.
Za vítěze pádu komunismu Klaus označil „obyčejného člověka“. „Ten přispěl k vytvoření všeobecného optimismu a významnému vzepjetí lidské aktivity,“ řekl. Vítězství však právě těmto obyčejným lidem podle něj nebývá připisováno a „připisuje si ho kdekdo“.
Dodal, že obyčejné lidi nemají elitáři napravo i nalevo rádi. „I naše dnešní vládní koalice se obyčejných lidí bojí,“ prohlásil. „V jejím vedení vzniká nesvobodná, nesuverénní společnost v područí Bruselu. I v zahraniční politice jsme se vrátili na spoléhání se na jiné,“ zaznělo.
„Kruh se uzavírá. Evidentně se vracíme zpátky,“ dodal v závěru své přednášky Klaus s míněním, že pomalý úpadek bude trvat ještě dlouho. Přiblížit zemi k „novému 17. listopadu“ podle exprezidenta již bude úkolem dnešních studentů. „Musejí se ale hodně snažit, než se jim podaří vytvořit předpoklady pro to, aby alespoň jejich děti mohly zorganizovat nový pochod na Národní třídu,“ pronesl.
Na slova bývalého prezidenta Václava Klause navázal proděkan pro ekonomiku NF VŠE a účastník listopadových protestů roku 1989 Miroslav Ševčík. Ocenil, že je rád, že může delší polovinu svého života „zatím trávit aspoň trochu relativně ve svobodné společnosti“.
Na počátku změn po roce 1989 podle něj bylo nejdůležitější zavádění individuální svobody. „Žijeme v době, kdy se generace, které se narodily již do svobodné společnosti nebo které se v ní ocitly během svého dětství a dospívání, mnohdy dobrovolně vzdávají těžce vybojované a nabyté individuální svobody,“ upozornil zároveň proděkan pro ekonomiku NF VŠE, že si často tyto osoby ani tuto věc neuvědomují.
Ševčík též podotkl, že jsme se stali součástí jakéhosi „reverzního procesu“ spojeného s navyšováním množství regulací a byrokratizace, a ukázal i na unijní instituce, které „narušují životy tisíců občanů“ a v jejich čelech jsou lidé, kteří za svá rozhodnutí nenesou žádnou zodpovědnost. Jmenovitě zmínil například prvního místopředsedu Evropské komise (EK) Franse Timmermanse či předsedkyni EK Ursulu vod der Leyenovou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte se slovy bývalého prezidenta Václava Klause, že se „evidentně vracíme zpátky“?
autor: Radek Kotas
anaboca
