„Jsou sociální systémy, které spočívají na utopických ideových základech, tudíž nic z reálného života jimi nemůže nenapravitelně otřást. Zbrklý úprk Američanů z Afghánistánu by možná nenávratně poškodil politické postavení prezidenta tam, kde realita ještě hraje nějakou roli, jenže Amerika je na dobré cestě k tomu, stát se systémem toho prvního, utopického typu,“ píše úvodem svého textu Fištejn.

Mýlil se ten, kdo si myslel, že těžkou ránu přicházející z reality americký prezident Biden neustojí. „Ustál ji hravě právě proto, že peripetie reálného života dávno nejsou kritériem amerického vývoje. Jak jinak můžeme vysvětlit neuvěřitelnou skutečnost, že v důsledku zrádných, možná i zločinných kroků, jež vedly k smrti amerických vojáků a civilistů, nerezignoval na svou funkci ani jeden ze členů Bidenovy vlády?!“ pozastavuje se s publicista.

Původní zdroj ZDE

Za Trumpa by podle něho taková událost způsobila hotový zemětřas: „Polovina administrativy by přišla o židle – jedni by odstoupili sami na znak protestu, druzí by byli vykopnuti nespokojeným nadřízeným. Jenže v utopii jsou vina a trest nadobro rozpojeny – tak funguje celá vertikála moci. Provinil se Biden, leč může za to Trump,“ dodává.

Nikdo zatím nedokázal jasně formulovat Bidenovu zahraničněpolitickou doktrínu. Podle Fištejna nejspíš proto, že žádná není a vláda se řídí prostinkou zásadou: Zkusme si představit, co by v takové situaci udělal Trump, a udělejme to přesně naopak. „Zatímco krutovládný klaun byl v každém sporu orientován na vítězství, Bidenovu světu je vlastní úplná a bezpodmínečná kapitulace. Pokaždé tam, kde republikánští prezidenti prokázali neodolatelný pud vítězství, jejich demokratičtí následovníci vždy našli způsob, jak kapitulovat,“ pokračuje Fištejn.

Biden prý vůbec nelže, když bezhlavý úprk nazývá „nevídaně úspěšnou evakuací“. „Americký prezident je výpotkem nového sociálního paradigmatu, kde síla, sebevědomí či orientace na vítězství jsou dávno nahrazeny slabostí, nedůvěrou k vlastním silám, bezmeznou ochotou podvolit se cizím pravdám a pravidlům, a ve výsledku – orientací na prohru, na porážku, která je v novém hodnotovém systému jedinou známkou opravdového úspěchu. Silnější, máte padáka.

Uvědomělý liberalismus se dávno posunul od voltairiánského uznání cizího práva na vlastní názor – k pochopení toho, že cizí názor je z definice lepší než ten náš. Ve světě takto perverzně pojaté pokory permanentní kapitulace je viditelným způsobem pokroku a rezignace na fyzickou přítomnost, což je synonym evakuace – měřítkem úspěšnosti,“ píše publicista.

Bílý dům tak podle Fištejna bude od nynějška odvozovat svou pýchu z toho, jak rychle dokáže stáhnout Ameriku ze světa. Biden čestně upozorňuje veřejnost, že jeho Amerika už nebude vyvážet demokracii, protože není co vyvážet.

Zpětně se prý ukazuje, jak geniální byl volební tah demokratů, když vyslali do prezidentského klání tandem Biden–Harrisová, kde jeden je špatný a druhý ještě o poznání horší. „Biden nyní prostě nemůže být odvolán – nikoli kvůli své popularitě, která tíhne k minusu, nýbrž proto, že Kamala Harrisová je hotová katastrofa,“ pokračuje.

Čína je nyní ten, kdo se bude smát: „ ‚Vynikající úspěch evakuace‘ z Afghánistánu aspoň trochu zdravý rozum nemůže vnímat jinak než jako zradu spojence. Tchaj-wan je na řadě, Ukrajina se připravuje. Čína se může škodolibě smát, neboť svět poznal, s kým má co do činění. Rusko, Írán a bezpočet menších škodných z řad islámských fundamentalistů je nadšen Bidenovou uvědomělou pokrokovostí,“ dodává Fištejn ironicky.

Spolu s tím připomíná zásluhy Donalda Trumpa: „Trump byl možná přímočarý hulvát, ale věřil v dobrodějnou sílu své země. Za posledního půldruhého roku jeho krvavého vládnutí v Afghánistánu nebyl zabit jediný americký voják. Biden oproti tomu vyznává snášenlivost vůči pravdě zla, je-li dost silné,“ podotýká.

Je chování současné americké vlády příkladem naprosté nekompetentnosti, anebo v tom máme vidět postupné uskutečňování jakéhosi globálního zákeřného plánu liberální levice? „Dávat tyto možnosti do nesmiřitelného protikladu jako navzájem se vylučující antipody je čirý nesmysl. Vůbec se navzájem nevylučují! Když je politik levicovým liberálem, neznamená to, že nemůže být zároveň příslovečným idiotem,“ míní Fištejn.

Závěrem Fištejn připomíná výrok Winstona Churchilla: „Na Američany je spoleh – vždy to nakonec udělají správně. Až poté, co vyzkoušejí všechny ostatní varianty.“ A sám dodává: „Variantu s Bidenem Američani už vyzkoušeli.“