„Jen zřídka jsem viděl předsednictví, které bylo úspěšnější, cílevědomější a profesionálnější než české předsednictví,“ chválil na konci předsednického půlroku Českou republiku v prosinci 2022 první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Dlouholetý eurokomisař jásal nad tím, jak české předsednictví pohnulo klimatickým balíčkem, a ocenil zejména fakt, že čeští vyjednavači dovedli ke shodě emisní reformu. Ta mimo jiné omezuje množství emisních povolenek a zpoplatňuje emise ze silniční dopravy i vytápění budov. Hlasy kritiků, že změny přicházejí v nejméně vhodnou dobu, protože pořizování čistých technologií přidá k vysoké inflaci další náklady, byly přehlušeny chvalozpěvy na adresu Fialovy vlády a téměř každý z jejích členů dával na odiv, co úžasného se pětikoaličnímu kabinetu podařilo.

Na Timmermansovu chválu si asi minulou středu nevzpomněl premiér Petr Fiala, když na poslední chvíli před zasedáním vlády rozhodl odložit schvalování trojice dokumentů – Státní energetickou koncepci, Politiku ochrany klimatu a Národní klimaticko-energetický plán. „Není mi jedno, že si ráno přečtu ve všech médiích, že vláda chystá nový Green Deal, že všechno zdražíme, že bude stát benzín o deset korun víc a tak dále. Chápu potom lidi, že jsou vyděšení a nespokojení,“ prozradil premiér, co změnilo jeho názor. „Podíváme se na všechny ty dokumenty ve vládě, jestli nám něco někde neuteklo. A pokud ano, tak to upravíme. Pro vládu je nepřijatelné dávat si větší závazky, než jaké si dala EU a jaké jsou z minulosti vyjednané pro Českou republiku. Stejně tak je pro nás nepřijatelné, abychom zbytečně zdražovali věci, které lidem a firmám zdražovat nechceme,“ dušoval se Petr Fiala.

Fialova vláda je autorem značné části nařízení

Jeho slova by snad i mohla znít uvěřitelně, kdyby to nebyla právě Fialova vláda, která za svého předsednictví přesně tyto materiály vyjednala na evropské úrovni. „A co víc, hlavně je v mnoha případech i přitvrdila ve srovnání s tím, co se od ní očekávalo! A teď se tváří ve stylu já nic, já muzikant. Ve skutečnosti je to tak, že vláda doufala, že tiše český Green Deal schválí během letní okurkové sezóny. Jenomže stačilo pár titulků v médiích varujících před následky, aby se vláda zalekla nevole lidu a implementaci evropských nařízení do českého právního řádu odložila. Teď ale lže, když tvrdí, že ‚je pro nás nepřijatelné, abychom zbytečně zdražovali věci, které lidem a firmám zdražovat nechceme‘. Ve skutečnosti tohle zdražení chtěla a chce – protože jinak by během svého předsednictví tenhle Green Deal a v téhle podobě na evropské úrovni neschválila,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz ekonomka Markéta Šichtařová.

Vadí jí, že vláda zkouší balamutit veřejnost a tváří se, že je obětí nějakých evropských nařízení. „Přitom tato vláda je autorem značné části těchto nařízení. Pravda je taková, že odklad schválení ‚českého Green Dealu‘ neznamená jeho nepřijetí. Jde jen o odklad schválení, aniž by tím byl dotčen termín, kdy se projeví dopady na české domácnosti a firmy. Soubor opatření, které mají naplnit cíle ‚Fit for 55‘, totiž je na úrovni Evropské komise schválen, nyní ho zbývá na národní úrovni implementovat. Je jedno, zda to provede vláda letos, nebo napřesrok. Je i jedno, zda to provede tato vláda, nebo až ta příští. Ve všech případech má dojít k čistému snížení emisí do roku 2030 alespoň o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Vláda sice nyní předstírá, že zkusí věc zmírnit, ale už je pozdě – už to nejde, už to Evropským parlamentem dávno prošlo, a to za většinové podpory europoslanců z dnešní pětikoalice,“ zdůrazňuje šéfka analytické společnosti Next Finance.

Země EU mohou klimatickou politiku už jen přitvrdit

Skeptický ke slibům a prohlášením premiéra Fialy je také právník se specializací na právo Evropské unie Tomáš Břicháček, autor nedávno vydané knihy „Green Deal – Zelený úděl“. „Předpisy, které tvoří Green Deal neboli zelený úděl, dávají v mnoha ohledech členským státům prostor dále klimatickou politiku přitvrdit – mohou například usilovat o dosažení většího podílu energie z obnovitelných zdrojů, větších úspor energie, většího snížení emisí v rámci systému sdílení úsilí nebo rychlejšího tempa renovací budov, než se po nich požaduje. V opačném směru to ale nefunguje. Prostor pro zmírnění zelených požadavků tu v podstatě není,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Tomáš Břicháček.

„V některých případech – zvlášť v případě směrnic – se nabízí leda určitá vůle v tom, jak si nastavíme podrobnosti, na které dílčí oblasti se zaměříme, ale ty základní mantinely jsou jasně dané. Představa, že by se na vnitrostátní úrovni dal zelený úděl ‚zlidštit‘, je iluzí,“ podotýká expert na právo EU. Stejně tak má Česká republika fakticky svázané ruce ve využívání jednotlivých druhů energie. „U energetiky máme nadále určitou možnost rozhodovat o nastavení skladby zdrojů, které využíváme, tento prostor se ale zužuje na straně jedné požadavky na postupné odstavení fosilních paliv a na straně druhé tlačením tzv. obnovitelných zdrojů,“ vysvětluje Tomáš Břicháček.

Třináct z 27 zemí klimaticko-energetické plány neodevzdalo

Předseda spolku Konec uhlí – Nová energie Vladimír Budinský, někdejší ministr dopravy, ovšem nepovažuje věc za úplně ztracenou. „Pokud jsme stále ještě suverénní země, a tak to právně, doufám, stále je, tak nic nemůže nutit vládu suverénního státu, aby konala proti zájmům vlastního lidu. Na tripartitě jsem kritizoval, že vláda České republiky na rozdíl od řady dalších zemí, které své Národní klimaticko-energetické plány (NECP) vůbec neodevzdaly, ho vypracovala poslušně podle not z Bruselu. Právě Národní klimaticko-energetický plán předurčuje podobu Státní energetické koncepce,“ říká pro ParlamentníListy.cz Vladimír Budinský.