Zanedlouho se bude konat trojice voleb, které podle Doležala uzavřou poslední čtyři roky, které po politické stránce zcela změnily Českou republiku. „Jejich osou bylo rozsáhlé a zatím velmi úspěšné tažení politicko-ekonomicko-mediálního impéria Andreje Babiše za dominancí na české politické scéně. Jeho zatím poslední velký útok směřoval do řad policie.

Ve vzduchu přitom již dlouho visí nevyřešené události roku 2013, kdy došlo k zásahu na Úřadu vlády, po kterém začalo stíhání expremiéra Petra Nečase.

Babiš má však i velkou podporu veřejnosti i nezávislých institucí, které podle Doležala zcela ignorují všechny jeho nekalosti a tváří se, že se vlastně nic špatného neděje, čímž jeho jednání jen podporují. „Tato ideologie je projevem dosti nechutného cynismu,“ napsal Doležal.

K pochopení tehdejších událostí je třeba jejich řádného rozboru. Na jejich počátku totiž stáli rebelové z ODS, Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa, kteří nehlasovali tak, jak chtěla tehdejší vláda, ale zkrátka podle svého. Akorát mediální a politická intepretace jejich konání z nich udělala na veřejnosti zlosyny, kteří vyměnili loajalitu za výhody, na něž by jinak nedosáhli. „Bylo to srozumitelné a veřejné vyjádření politického postoje,“ okomentoval rozhodnutí rebelů Doležal.

„Poslanecký mandát znamená velkou míru politické kompetence, odpovědnosti a politického vlivu. Je nepřevoditelný na peníze a nesrovnatelný s placenou funkcí ve vedení nějaké firmy. To, čeho se poslanci vzdali, je nesrovnatelně víc než nabyté funkce, které by mohly mít nanejvýš povahu jakéhosi změkčení jejich politického pádu,“ obhajoval Doležal rebely a dodal, že se nejedná o žádnou trafiku, která by se rovnala korupci.

Celý text zde

Základní problém však tkví v tom, že zmínění poslanci byli vlastně postiženi za to, že nejednali podle příkazů. Tehdy si však ÚOOZ a vrchní státní zastupitelství intepretovaly podle Doležala Ústavu ČR tak, že ony mají právo určovat, co přesně je veřejný zájem, podle kterého by měli poslanci jednat. „Tím se ovšem otvírá cesta k policejnímu a prokurátorskému státu. Do široka se otvírá cesta k policejní a justiční zvůli a v posledním důsledku například i k politickým procesům,“ napsal Doležal.

„Stručně a brutálně řečeno: v demokratickém státě nemá ani policie, ani státní zastupitelství právo šťourat se ve svědomí svých občanů. Jejich jediným úkolem je dobrat se toho, co a jak se stalo,“ podotkl komentátor.

Podobně státní zastupitelství přistupovalo i k případu Petra Nečase. „Obžalobou Nečase všechno začíná znovu, se vším všudy,“ uvedl Doležal s tím, že celé obvinění je jen ideologickou konstrukcí.

Devadesátá léta byla prodchnutá korupcí, klientelismem, kmotry a spoustou dalších neduhů, kvůli kterým mnozí lidé plní ideálů zcela rezignovali na svoje myšlenky a seřadili se „ideologii“, podle které je veškerá korupce provázaná, takřka anonymní a nedá se s ní nijak bojovat. A všechno se točí kolem Andreje Babiše, který toho využívá, a Petra Nečase, který se stal obětním beránkem. Pokud ten bude odsouzen, bude to znamenat konec polistopadových pořádků. „Jde o osud demokracie, která nám kdysi spadla do klína a my si jí vůbec nevážíme. Zkrátka a jednoduše, jde o všechno.“