Web Hlídací pes má s některými členy Rady České televize napjaté vztahy už od chvíle, kdy Luboš Xaver Veselý ještě před svým zvolením odhalil pozoruhodné pozadí Ústavu nezávislé žurnalistiky, který Hlídacího psa provozuje. Nyní se ale zaměřil na jeho kolegyni Hanu Lipovskou.

V textu advokáta Aleše Rozehnala byl rozebírán její střet zájmů, vzniklý vystupováním za Institut svobody a demokracie, kde je současně členkou správní rady. Hlídací pes vyšperkoval advokátovu analýzu dramatickým mezititulkem „Ve službách spolku Bobošíkové“.

Člen Rady ČT přitom nesmí působit ve prospěch politické strany, hnutí nebo občanského sdružení. Pokud tak radní činí, porušuje zákon a Poslanecká sněmovna je povinna jej odvolat.

Rozehnal uznává, že v situaci, kdy občanská sdružení kandidáty do rady navrhují (a to předpokládá, že je budou znát), je dost pravděpodobné, že ona „nezávislost“ po zvolení je do značné míry předstíraná.

„Tím, že se nějaká osoba stane členem Rady České televize, neztratí svoje politické přesvědčení, občanské postoje ani zájmy. Zákon o České televizi členy rady pouze nutí, aby je pokrytecky skrývali. Benefit pro koncesionáře pak není naprosto žádný,“ píše Rozehnal s tím, že v tomto směru zákon o České televizi neodpovídá realitě.

Hana Lipovská však odmítá, že by byla v Rozehnalem dovozovaném střetu zájmů. Její působení v Institutu svobody a demokracie je prý předmětem řady fake news.

Zákon o České televizi podle ní hovoří o zákazu vztahu k občanským sdružením. Ta jsou definována v zákoně o sdružování občanů z roku 1990 a klíčovým prvkem je jejich členská struktura. Logicky, bez členství občanů by se nejednalo o občanské sdružení.

Institut svobody a demokracie ale není žádným občanským sdružením, do rejstříku je zapsán jako „ústav“. Nevztahuje se na něj tedy ustanovení § 5 odst. 2 zákona o České televizi, jehož se dovolává právník Rozehnal.

Institut svobody a demokracie k vyjádření Hany Lipovské na Facebooku doplnil, že Hlídací pes se prezentuje jako „žurnalistika ve veřejném zájmu“, ovšem šíření prokazatelných nepravd se za takovou žurnalistiku považovat nedá. Přístup webu spíše než o profesionální práci svědčí o propagandistické kampani.