Bolest a bomby NATO. Klaus Srbsku: Dlužíme vám. V Praze se odehrál první krok

Důležitost spolupráce mezi Čechy a Srby zdůraznilo shromáždění, které se tento týden uskutečnilo na srbském velvyslanectví v Praze. Šlo o slavnostní zahájení činnosti nové Česko-srbské asociace vzájemné spolupráce, kterého se zúčastnila řada významných českých i srbských byznysmenů, sportovců, umělců i politiků.

Svými proslovy se ke shromážděným obrátili vyslanci současného i bývalého prezidenta a šéf Meziparlamentní skupiny ČR-Srbsko české sněmovny Jaroslav Foldyna. Organizaci představili její zakladatelé Marian Stepanović, Katarina Budjevac a Radim Panenka. Českou a srbskou státní hymnu zazpívala česko-srbská operní pěvkyně Pavlína Senić.

Václav Klaus, který se měl původně zúčastnit osobně, nakonec nemohl dorazit, ale jeho připravený projev přišel z Institutu Václava Klause přednést Petr Macinka. Uvedl, že sice bude pouze citovat slova bývalého prezidenta, ale sám by se pod ně podepsal.

„Češi a Srbové si byli po staletí blízcí. Spojovala nás nejen slovanská vzájemnost, spojoval nás odpor proti cizí nadvládě – u nás německé v habsburském provedení, v Srbsku daleko obtížnější – v provedení kruté osmanské moci. Hrdinný srbský odboj proti Turkům byl pro nás povzbuzením v našich národních snahách, a proto se také potom, co Srbové vybojovali svou nezávislost, mnoho Čechů podílelo na jejich budování moderního státu. Slovanské Srbsko bylo pro českou národní emancipaci v monarchii symbolem a oporou a hrdinný boj Srbů v první světové válce předznamenal i poválečné spojenectví nově vzniklého Československa a Jugoslávie,“ řekl Klaus.

Zdůraznil, že obě naše země se během druhé světové války staly obětí německé agrese a stejně tak obě prožily komunistický experiment. „Jugoslávie si i v té těžké době dokázala vybojovat na Německu nejprve svobodu a pak uhájit právo jít svou cestou a vzdorovat sovětskému nátlaku. Nikdy nezapomeneme na podporu, kterou nám Váš národ projevil v tragickém roce 1968. Byli jste jediní, kteří se tak rozhodně zachovali. Je hanbou, že se stejně odvážně nedokázala zachovat česká vláda před 23 lety, kdy se Srbsko stalo obětí bombardování letectvem zemí NATO,“ pokračoval projev bývalého prezidenta, který přednesl Petr Macinka.

„Tento nezákonný útok na Srbsko změnil dějiny. Dnes mnozí říkáme, že změnu dějin přinesla současná agrese Ruska vůči Ukrajině. Troufám si tvrdit, že počátek dnešní tragédie můžeme nalézt už ve troskách budov Bělehradu. Tehdy tzv. humanitárním bombardováním vzala za své iluze, že se svět po skončení studené války stal z principu lepším, že jeho další vývoj bude probíhat v souladu s mezinárodním právem a jeho principy. Státy NATO tehdy daly všem najevo, že stále platí a bude platit právo silnějšího. Srbsko všechny překážky dokázalo překonat a je spolehlivým přítelem a politickým i ekonomickým partnerem České republiky. Má u nás stále hodně upřímných přátel a jsem přesvědčen, že tomu tak bude vždy. Podporujeme Vás ve Vašem úsilí stát se členskou zemí Evropské unie, i když Vás nepřestaneme varovat, že to má své kladné i záporné stránky. Ale toho jste si určitě dobře vědomi,“ dodal Václav Klaus v projevu pro setkání na srbské ambasádě.

Celý projev Václava Klause ZDE

Ředitel zahraničního odboru Hradu Rudolf Jindrák zdůraznil nedávný krok prezidenta, který asociaci podpořil. „Mluvím tady za člena asociace s průkazkou číslo dva nebo tři, za Miloše Zemana, prezidenta České republiky, se kterým jsem o této akci hovořil v sobotu. Mám vás jeho jménem moc pozdravit. Říkal mi, ať se to naučím srbsky, ale to jsem nezvládl, což mě mrzí, že tu na vás nemluvím srbsky. Srbsko i jeho řeč je mi skutečně blízká, mám ji rád, rád tam jezdím a vážím si vás všech, kteří se angažujete v česko-srbských vztazích. Vážím si aktivity asociace a konkrétně Radima Panenky, protože není úplně jednoduché vytvořit nějakou novou strukturu, která musí fungovat, vymyslet program a hlavně ji naplnit životem. Pro nás všechny je důležité, že tato organizace vznikla z iniciativy lidí, kteří si ji sami vymysleli. Není to něco, co by někdo někomu poroučel nebo říkal, že to musíte udělat. Tím je to cennější,“ uvedl Jindrák.

„Ještě cennější je to v případě srbsko-českých vztahů, kterým jsme se bohužel možná záměrně v historii nevěnovali tak, jak by si zasloužily. Mluvím o novodobé historii, mám na mysli dobu po roce 1989, kdy jsme často zapomínali na to, co Srbsko pro Československo udělalo v roce 1968 nebo i později. O to raději jsem, že se k blízkým vztahům vracíme a konečně jsme si uvědomili, jak je Srbsko klíčovou zemí v regionálním kontextu. Bez Srbska na naší straně nemůžeme dosáhnout trvalého míru na Balkáně a nejbližším sousedství. Jsem také rád, že zazněla slova pana prezidenta Klause, kterého si vážím za jeho přístup k Srbsku a myslím, že se v tomto s panem prezidentem Zemanem plně shodují. Pan prezident Zeman stejně jako pan prezident Klaus nikdy nejmenoval našeho velvyslance v Kosovu ani nepřijal kosovského velvyslance v České republice. Málo se o tom ví a je potřeba to říkat nahlas v této společnosti,“ připomněl vrcholný český diplomat.

Podtrhl, že Česká republika plně podporuje členství Srbska v EU. „I když platí to, co říkal pan prezident Klaus, že to má své přínosy, ale i své náklady. Přesto si troufám říct, že přínosy jasně převažují a týká se to zejména vzájemného obchodu. Odstraňování byrokratických překážek je důležité a v současné době o to víc, protože prožíváme konflikt v Evropě, který nás může některé překvapit, ale nás, co tu sedíme úplně nepřekvapila, protože jsme zažili válku, která probíhala v naší spřátelené zemi, v Jugoslávii. Tím víc musí naše instinkty býti citlivější.“

„Mám dobrou zprávu od pana velvyslance Kuchty, která spočívá v tom, že pokud se nám vše povede, budeme mít možná do konce roku v Bělehradě Český dům, který by se nám zase po několika desítkách let měl vrátit do vlastnictví. Myslím, že Česko-srbská asociace a další spřátelené subjekty by v něm mohly najít útočiště. Doufám, že se vše podaří a za účasti pana prezidenta Zemana dům otevřeme. Byla by to jedna z posledních jeho cest, kterou by v rámci svého prezidentského mandátu zrealizoval,“ prozradil závěrem své řeči Rudolf Jindrák.

Poslanec Jaroslav Foldyna mluvil o svých srbských kořenech. Doma mám fotografii svého dědy, který se jmenoval Radislav Radovanović a byl to solunac. Mám doma jeho medaili, albánskou spomenicu. Moje máma byla dcera obyčejného sedláka z Nemenikuće, taková malá vesnice pod Kosmajem. Životem prošla těžce. Byla v koncentráku, kde se seznámila s mým tátou. Tady na velvyslanectví v roce 1945 se vdávala. Neměl tehdy československé občanství a svazek musela uzavřít tady. Jsem takový polosrb. Dobře víte, že Ivo Andrić říkal, že srdce produkuje myšlenky, které jsou mozku těžko pochopitelné. To je ta duše Balkánu, ta emoce. Asi jsem od mámy dostal trochu víc té emoce než od táty z Moravy. Táta byl Ostravák a poctivý chlap. Emoce mi dávají ale i to, že jsem teď tady. Vždycky, když se něco dělo, šel jsem si tam stoupnout a řekl všechno, co jsem si myslel. Bez jakýchkoli diplomatických věcí,“ řekl poslanec.

„Těší mě, že jsem mohl ovlivňovat politiku premiéra Bohuslava Sobotky. Jeho vláda se třikrát setkala se srbskou vládou. Seděli jsme ve známé bělehradské restauraci Tri šesire. Nádherné to bylo, seděly tam obě naše vlády, byl tam pan Vučić, současný prezident. Vždy jsem se snažil posilovat vzájemné vztahy, protože to cítím jako správné. Když náš prezident Masaryk jezdil se srbským pasem, neměl zbůhdarma zrovna srbský pas. Měl ho proto, že mu to okolnosti dovolily. Ne každý by to udělal. Jako Češi máme veliký závazek vůči Srbsku. Víme, že tisíce Srbů stálo v Bělehradě před velvyslanectvím a chtěli jít bojovat za Československo. A my jsme vám to vrátili tím, že jsme se k vám otočili zády. Strašně jsem to prožíval v roce 1999. Tehdy tady byl Djoko Stojičić, nejlepší velvyslanec jaký tu kdy byl. Nestydím se za to a řeknu to. Djoko umřel, byl to skvělý, nádherný člověk. Jsem rád, že nyní tu po něm je zase člověk, který přišel se srdcem na dlani, pan velvyslanec Vekić a otevřel ambasádu duchu přátelství mezi našimi národy a že se tady kolega Panenka zapálil pro věc a se svými kolegy založil Česko-srbskou asociaci, která by měla produkovat konkrétní věci a konkrétní spolupráci ve všech různých formách, ať je to kultura nebo hospodářství. Máme jako Češi co napravovat a my to víme,“ vzkázal srbskému národu.

Závěrem ocenil, že se Miloš Zeman loni omluvil za český souhlas s bombardováním. „Málokdo tohle udělal. Všichni to řekli po odchodu z funkce. Ale Miloš Zeman to udělal ještě ve funkci. Málokdo měl takovou odvahu a já se konečně nemusím stydět,“ konstatoval Jaroslav Foldyna.