První loď s kukuřicí je od začátku války na cestě z Ukrajiny do Libanonu. Bez toho, aniž by se do toho vložilo Turecko, které kontroluje přístup do Černého moře, by se taková dohoda těžko vyjednala. „Turecko se už od začátku snaží vystupovat jako jakýsi mediátor, neutrálně. A snažilo se i o tuto dohodu. Ta mu pomůže získat mezinárodní renomé, je důležitá i pro Turecko samotné. Pro Rusko je Ukrajina druhý největší dovozce obilí do Turecka. Pro jeho potravinářský průmysl je to velmi důležité,“ uvedl Černohorský k vyjednávání o plavbách lodí s obilím.

Jedním dechem dodal, že to celé provází jistá kontroverze: „Protože my jsme během minulých měsíců viděli investigace médií a celá řada nepříjemných důkazů investigativců a médií ukazovala na to, že obilí ukradené ruskými silami z okupovaných území Ukrajiny končí mimo jiné i v tureckých přístavech, a tedy u tureckých obchodníků,“ dodal zpravodaj České televize v Turecku.

Může se zdát, že tato podezření, že Turci nakupují ukradené obilí z Ruska, jsou zapomenuta, podle Černohorského to bude zřejmě i tím, že tato dohoda je pro vládu v Kyjevě velmi důležitá. „Doopravdy jsem velmi zvědavý, jestli ta dohoda bude fungovat dál. Na vývoz čekají desítky milionů tun dalšího obilí v ukrajinských přístavech, zda třeba nedojde k dalšímu útoku na infrastrukturu, který se týká právě vývozu obilí z Ukrajiny ze strany ruských sil. To bych nechal ještě s otazníkem,“ dodal zpravodaj.

To, že je Turecko ve vyjednávání úspěšné, přičítá i tomu, že se ocitá ve výhodné pozici: prezident Erdogan a turecká vláda se od začátku snaží hrát nějakou roli mediátora, vyvažovat a uplatňovat i ten svůj dobrý vztah s Vladimirem Putinem. Je to vztah, ve kterém si oba autoritářští lídři vyhovují proto, aby sledovali své cíle a cíle svých zemí. Tato dohoda k nim jistě patří,“ pokračuje Černohorský.