První loď s kukuřicí je od začátku války na cestě z Ukrajiny do Libanonu. Bez toho, aniž by se do toho vložilo Turecko, které kontroluje přístup do Černého moře, by se taková dohoda těžko vyjednala. „Turecko se už od začátku snaží vystupovat jako jakýsi mediátor, neutrálně. A snažilo se i o tuto dohodu. Ta mu pomůže získat mezinárodní renomé, je důležitá i pro Turecko samotné. Pro Rusko je Ukrajina druhý největší dovozce obilí do Turecka. Pro jeho potravinářský průmysl je to velmi důležité,“ uvedl Černohorský k vyjednávání o plavbách lodí s obilím.

Jedním dechem dodal, že to celé provází jistá kontroverze: „Protože my jsme během minulých měsíců viděli investigace médií a celá řada nepříjemných důkazů investigativců a médií ukazovala na to, že obilí ukradené ruskými silami z okupovaných území Ukrajiny končí mimo jiné i v tureckých přístavech, a tedy u tureckých obchodníků,“ dodal zpravodaj České televize v Turecku.

Může se zdát, že tato podezření, že Turci nakupují ukradené obilí z Ruska, jsou zapomenuta, podle Černohorského to bude zřejmě i tím, že tato dohoda je pro vládu v Kyjevě velmi důležitá. „Doopravdy jsem velmi zvědavý, jestli ta dohoda bude fungovat dál. Na vývoz čekají desítky milionů tun dalšího obilí v ukrajinských přístavech, zda třeba nedojde k dalšímu útoku na infrastrukturu, který se týká právě vývozu obilí z Ukrajiny ze strany ruských sil. To bych nechal ještě s otazníkem,“ dodal zpravodaj.

To, že je Turecko ve vyjednávání úspěšné, přičítá i tomu, že se ocitá ve výhodné pozici: prezident Erdogan a turecká vláda se od začátku snaží hrát nějakou roli mediátora, vyvažovat a uplatňovat i ten svůj dobrý vztah s Vladimirem Putinem. Je to vztah, ve kterém si oba autoritářští lídři vyhovují proto, aby sledovali své cíle a cíle svých zemí. Tato dohoda k nim jistě patří,“ pokračuje Černohorský.

Hovořil o dvojaké roli Turecka mezi Ruskem a Ukrajinou. Zájmem Turecka na Ukrajině je podle něj obchod se zbraněmi. Ukrajina dostala od Turecka útočné drony, tuto spolupráci chtějí země prohlubovat. I proto může být ze strany Ukrajiny Ankaře tolerováno vyjednávání s Putinem. Zda je to dlouhodobě udržitelné, však ukáže ještě průběh konfliktu. „Ukáže se, jestli Turecko dokáže opravdu sedět na té závoře, která obě strany dělí, a dokáže tuto roli hrát dál a navigovat v tomto prostoru, tak aby s oběma stranami udržovalo pro sebe dobré vztahy a samo pro sebe tím něco získalo. Nebo jestli se konflikt pohne směrem, který ten manévrovací prostor zúží,“ dodává reportér.

V této souvislosti zmínil, že Erdogan 5. srpna navštíví Putina v Soči: „Teď vidíme, že prezident Erdogan jede v pátek do Soči, jistě bude prvním lídrem členské země NATO, který od začátku války navštíví Rusko a bude osobně jednat s prezidentem Putinem,“ uvedl s tím, že se to však nemusí týkat přímo konfliktu na Ukrajině.

„Záležet bude, zda dohodnou něco, co by pro vývoj na Ukrajině bylo pozitivní pro Západ, ale myslím si, že tohle není úplně primárně ten důvod,“ odpověděl na otázku, jak se na toto setkání podle něj budou dívat západní lídři, když o Putinovi hovoří někteří jako o válečném zločinci a nyní s ním jde vyjednávat představitel členské země Severoatlantické aliance.

„Pokud se vrátíme k tomu, jak se Turecko chová k oběma stranám konfliktu. Tak na jedné straně se bavíme o dodávkách zbraní, které zabíjejí ruské vojáky na Ukrajině a ničí ruskou vojenskou techniku. Na straně druhé se Turecko nepřidalo k sankcím Západu pro Rusko. Ruské peníze mohou stále do Turecka, jachty ruských oligarchů kotví v tureckých přístavech, jezdí tam ruští turisté. Pro Turecko je Rusko důležité i z pohledu ekonomiky, zvláště v době, kdy Turecko čelí obrovské inflaci, potřebuje peníze ze zahraničí. Je tu i spolupráce na poli energetiky, 40 procent zemního plynu sem jde z Ruska. Rusko staví také první tureckou jadernou elektrárnu,“ připomněl.

„Rusko má na Turecko páky, otázkou je, do jaké míry tohle může eskalovat. Myslím, že jak Erdogan, tak Putin nechtějí dělat nic, co by ty vztahy zbortilo a zhoršilo do míry, že by ta spolupráce nebyla možná. Oni si potřebují vyhovět proto, aby se udrželi u moci a jimi vedené země z toho nějakým způsobem profitovaly. Potřebují se navzájem, je to partnerství z rozumu a bolestivé objetí,“ dodává Černohorský.