S velkým humbukem uzavřela na Facebooku svůj účet evropská komisařka pro spravedlnost a ochranu spotřebitelů Věra Jourová. Podle ní se tato sociální síť stala „dálnicí nenávisti“, čemuž se pak na setkání s novináři věnovala spolu s tématem boje proti nelegálnímu obsahu na internetu. „To mi přijde jako vůbec jedna z nejdůležitějších zpráv pro další vývoj našeho informačního prostředí. Paní Jourová tím upozornila veřejnost na událost, která by mohla uniknout pozornosti a podle mého soudu v brzké době velice silně ovlivní celé komunikační a informační prostředí v Evropě. Tou je jednání komise za zády členských států a abych se podržel její terminologie, tedy likvidace ‚dálnice nenávisti‘. Už v roce 2016 se sešla komise se zástupci Facebooku, Twitteru, YouTube a Microsoftu a dojednali jakýsi kodex, v němž se údajně internetové společnosti zavázaly bojovat proti projevům nenávisti na webu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Zmíněné firmy dodržují kodex až tak, že uživatelé YouTube zjišťují, že z něj mizí obsahy. „Jsou gumovány obsahy často nevinného, ale politicky odlišného obsahu proti statutárně konformním politickým názorům Evropské komise. Kdo je uživatelem Googlu zase zjišťuje, jak tento kdysi velice spolehlivý vyhledávač najednou nemůže některá fakta, osoby, události či skutečnosti najít. Prostě mizí z internetu. Samozřejmě ne fakticky, ale z těch jednotlivých prostředníků nebo z technických možností, jak se k nim dopracovat. Google ani nikdo jiný z těch prostředníků není jediný na světě a na trhu, nicméně je to docela nebezpečná situace, kdy se internet proměňuje z prostředí původně svobodného na zcenzurované. Místo toho, aby nám zjednodušoval život, jak to doposud činil na různých úrovních od vyhledávání zboží až po odbornou činnost, kdy byl velmi dobrý sluha, tak začíná být internet naším pánem a my jeho sluhou,“ poukazuje mediální analytik.

Kdo zná román 1984, ví, v jaké společnosti se ocitáme

Klíče k rozdělování informací drží Evropská komise a chystá se je uchopit ještě pevněji. „Ta efektní akce paní Jourové je toho jen takovým příznakem, aby na sebe upozornila, že také něco dělá. Mohli bychom propadnout pocitu, že toho dělá málo, že bychom se podívali na to, kolik z našich peněz dostává na platě a jiných požitcích, a na druhou misku vah položili výsledek její činnosti v Evropské komisi. A mohli bychom z toho vyvodit, že to není příliš efektivně vynaložený náklad. Tak nás paní komisařka oslňuje velkými slovy o tom, že je tady ‚dálnice nenávisti‘ a že je třeba jí čelit. Má k tomu veškerou eurokomisní platformu. Přibližně ve stejné době došlo k nastavení nových projektů, které by měly zavádět nástroje proti tzv. nezákonnému obsahu. Ze strany Evropské komise vzešel požadavek, aby vyhledávače a sociální sítě usnadnily ‚urychlené nahlašování škodlivého obsahu a umožnily tak jeho hbité odstraňování‘,“ připomíná Petr Žantovský.

Facebook a vyhledávače byly také vyzvány, aby investovaly do automatických detekčních technologií a aby zveřejnily počet a typ obdržených oznámení. „Každý, kdo četl román 1984 nebo viděl jeho filmovou adaptaci, je už doma a ví, v jaké společnosti se ocitáme. Naprosto pregnantně se společnostem, odpovědným za šíření informací a obsahů – které tam někdo třeba jen proto, že si to myslí, vkládá s důvěrou, že je budou distribuovat tak jako doposud, protože od toho jsou – ukládá povinnost detekovat tzv. ‚nežádoucí‘ obsahy, aniž by bylo jednoznačně řečeno, co to jsou ty škodlivé obsahy. Neustále se šermuje vágními formulacemi, koneckonců i v našem zákoně na ochranu před teroristickými hrozbami, který nedávno prošel legislativou, je definice nabádaní k terorismu či jeho schvalování formulována podobně dosti vágně,“ myslí si mediální odborník.

Kreslíř by musel dokazovat, že billboardem neoslavoval teroristu

V té souvislosti připomíná billboard s podobiznou Usámy bin Ládina a heslem „I já to myslím upřímně“, který před třinácti lety nechal na své náklady vylepit kreslíř Štěpán Mareš. Jeho politická recese tehdy parodovala předvolební plakát premiéra Stanislava Grosse. „Pohledem dnešního zákona a také Evropské komise by se čin dal kvalifikovat jako šíření a schvalování terorismu, nenávisti a podobných nežádoucích jevů. Pan Mareš by se musel zodpovídat patrně před nejméně policejními, ale možná i soudními orgány. A soud by se musel zabývat přesným dokazováním nebo by možná přenesl důkazní břemeno na obviněného pana Mareše, který by musel vysvětlovat, že to nemyslel jako pochvalu pana Ládina, ale jako parodii na slogan Stanislava Grosse. To je velmi nebezpečná situace. Na této jednoduché analogii je vidět, jak daleko jsme se za ta léta dostali,“ podotýká Petr Žantovský.