„Už zase se tady vraždí, lidé mají pořád větší strach. Začínám stále vážněji přemýšlet, že se vrátím domů. Zase nový útok, zase nové oběti. Francie už není bezpečnou zemí,“ říká Petra Ogé, která je v Paříži cvičitelkou jógy a učí tanec, ale stále častěji jezdí na rodnou Moravu. Zpráva o zabíjení v jihofrancouzském městě Nice pro ni prý byla další výstrahou, že by v zemi galského kohouta neměla zůstávat.

Návrat pod Buchlov

Ve čtvrtek tam totiž Francouz tuniského původu Mohamed Bouhlela najel náklaďákem do lidí a zanechal za sebou čtyřiaomsdesát mrtvých a sto zraněných. „Je to ještě velmi čerstvé, uvidíme,“ dodává Ogé, která  má za manžela Francouze a v Paříži, nicméně nyní i na Moravě,  pořádá takzvané Ženské kruhy. Na nich by účastnice skrz tanec měly dojít k uvolnění těla i mysli.

Narodila se nedaleko hradu Buchlov, nejvýraznější dominanty moravského Slovácka. Žila v Chicagu, Londýně a dnes už šestým rokem bydlí ve městě nad Seinou. Tam také vystudovala psychologii na Univerzitě Paris René Descartes.

„Bydlíme hned za Bataclanem. Manžel slyšel veškerou střelbu. V noci mi volal. Měla jsem strach. Myslím si, že se to může opakovat. Budeme se snažit žít,“ řekla Parlamentním listům po loňských teroristických útocích v Paříži. Tehdy byla zrovna v Česku, jakož i nyní. Větší část roku nicméně působí ve Francii a pohár její trpělivosti prý začíná pomalu přetékat.

Spokojen v Taizé

„Slyšel jsem, co se stalo v Nice. To je hrůza, ten útočník opět posunul práh brutality. Zase tím o kus překonal mé obavy z radikálů,“ podotkl dobrovolník Petr Pijáček, který v současnooti žije v burgudské vesnici Taizé, kde je křesťanské ekumenické společenství klášterního typu založené v roce 1940. „Ekumena je křesťanský směr uvažování, který radí, abychom se přenesli přes staré malicherné sváry, spolupracovali a vnímali všechny jako členy jedné lidské rodiny,“ vysvěluje mladík z Vlčnova, který studoval sociální vědy v Hradci Králové a Brně.

Měsíc působil jako dobrovolník v uprchlické komunitě „džungle“ v přístavním městě Calais, ale nyní se opět vrátil do centra duchovního života a čeká na další misi. Modlí se k Bohu a jak sám říká, nemá přesný cíl, hledá smysl života. Je s tím ale spokojen, nic se nesmí uspěchat. I v Taizé se však objevily náznaky, že je Francie ve stavu ohrožení. Místní komunitu začali hlídat ozbrojení vojáci, aby byla v bezpečí. Pijáček k tomu nicméně dodává: „Žádný bezprostřední strach necítím. Jen je mi líto mámy, ta ho má za mě!“