V úvodu své přednášky Jan Zmeškal vymezil, co je v jeho pojetí politický islám a co podle něj do pojmu politický islám nepatří. „Politický islám není individuální víra a tato přednáška není o muslimech, nebudeme se tedy bavit o muslimech jako o jednotlivých lidech, protože pokud chceme poznat doktrínu, nemůžeme se zaměřovat na individuální prožitky jednotlivců. Nemůžeme se bavit ani o náboženském islámu, tedy o tom, co je v islámu duchovní, to je ta část islámu, která říká, jak se modlit nebo rituálně očišťovat, to nás jako nevěřící nemusí zajímat,“ řekl Zmeškal a citoval také listinu práv a svobod a její ustanovení o svobodě vyznání, které šiřitelé teorie o politickém islámu nehodlají zpochybňovat.

Zaměřil se pak na otázku, co je to pravý islám, jak je možné, že ti, kdo tvrdí, že islám je náboženství míru, i zastánci islamistického teroru, se naprosto autenticky považují za skutečné muslimy. „Jak může být něco náboženstvím míru a zároveň něčím extrémně násilným? Co je to tedy pravý islám? Odpověď hledáme například u společenských autorit, které se vyjadřují, co pravý islám je, od nich se ale většinou o řešení problému nedozvíme, protože tvrdí rozporuplné věci. Proto musíme jít ke zdroji. Výchozím bodem, na kterém se shodneme, je Korán, kde islám nejspíš najdeme,“ uvedl Jan Zmeškal, podle nějž zkoumání islámu skrze Korán jako zdroj není jednoduché, protože je napsán poměrně matoucím způsobem. Podle Zmeškala chybí kontext, jímž je Mohamedův život, který je zobrazen v dokumentu síra (As-síra an-nabawíja, Život Prorokův), což je podle Zmeškala jakýsi oficiální životopis proroka Mohameda. Dalším důležitým textem jsou tzv. hadísy, jež zachycují Mohamedovy činy a výroky. Když tyto zdroje spojíme, vznikne podle Zmeškala něco, co Bill Warner pojmenoval jako trilogii. „Zběžný pohled na procentuální množství textů v této trilogii nám odhalí jednu velice důležitou věc. To, co najdeme v Koránu, jsou podle islámu přímá Alláhova slova, ve zbylých 86 % doktríny najdeme Mohameda. To je poměrně zajímavá informace, v 86 % doktríny není řeč o Alláhovi, ale o Mohamedovi,“ uvedl Jan Zmeškal, který pak definoval politický islám jako tu část doktríny, která se věnuje káfirům, tedy nevěřícím. „A tady dospíváme k dalšímu zajímavému faktu, většina z nás očekává od náboženským textů, že se budou věnovat samotnému náboženství a tomu, jak ho vyznávat. U islámské doktríny tomu tak úplně není, 51 % doktríny se obrací ke káfirům a tomu jak s nimi nakládat,“ vysvětlil Jan Zmeškal a dodal, že Korán je zmínek o káfirech plný a vždy je to v negativním kontextu.

Džihád se osvědčil jako nástroj expanze

Za problém Jan Zmeškal považuje také to, že se v islámu setkáváme s tzv. dualistickou etikou. „V evropském myšlení se vyskytuje unitářská etika, která znamená, že k celému lidstvu přistupujeme jako k jednotnému celku a zlaté pravidlo říká ,jednej vůči ostatním tak, jak chceš, aby jednali vůči tobě‘. To v islámské doktríně nenajdeme, tam je odlišný soubor pravidel jak jednat s muslimy a jak jednat s káfiry. Hřích je lhát muslimům, ale je-li to ve prospěch islámu, je správné lhát káfirům,“ uvedl Zmeškal. Další problém je podle něj v tom, že Mohamed přitom funguje jako etický vzor pro ostatní generace.