"Dej mi svou únavu, svou chudobu, svou nahromaděnou touhu a dýchej svobodně," píše se hned na první dřevěné chatrči u vchodu do tábora "džunge" ve francouzském městě Calais, odkud se snaží migranti dostat do země zaslíbené, tedy Velké Británie. Hlídá zde hned několik policejních dodávek.

Život v táboře

Do "džungle", kde údajně žijí více než čtyři tisíce migrantů, je třeba projít průmyslovou zónou za městem a pak pod dálničním mostem, kde je na jednom z nosníků malba anglického street artového umělce Banksyho. Zobrazuje zesnulého spoluzakladatele firmy Apple a syna syrského migranta Stevea Jobse, jak nese počítač a přes rameno pytel s osobními věcmi. Nyní je kresba z části překrytá nápisem: "Londýn volá". Samotný tábor je ohrazen vysokým hliněným valem, před nímž mladíci hrají fotbal a kriket. Jižní, divoká, část je rozdělena dvěma blátivými ulicemi. Kolem nich stojí chatrče, kde jsou obchody, restaurace, čajovny a dokonce jedno kadeřnictví.

Taky třeba dřevěný kostel, zdravotnická zařízení a škola. "Přijela jsem nedávno, učitelé se zde mění velmi často," říká pro ParlamentníListy.cz Marie, jedna z učitelek dětí. Dvě dovádí na improvizovaném dětském hřišti. Ve třídě se muži zrovna učí v angličtině běžné pozdravy, měsíce a dny. Všude kolem je v plastových pytlích nespočet dětských knížek. Opodál, na ošetřovně, zrovna obvazují zdravotnice jednomu z uprchlíků nohu. "Snažíme se lidem poskytnout základní pomoc a hlavně je udržet v naději. To je pro ně nejdůležitější," podotýká zdravotnice Katherine z Anglie.

Slova bratra Johanese

Mezi kalužemi na cestě kličkuje kněz, představí se jako bratr Johanes. Přijel sem z malé komunity benediktinů Bratři a sestry dobrého pastýře v Belgii. "Jsou zde hlavně Afghánci, Súdánci, Syřané, Íránci, Kurdové, ale třeba i beduíni. Často mi pokládají hodně komplikovanou otázku. Jestli je vůlí Boží, že musí utíkat z domovů a žít v tak otřesných podmínkách. Je to těžké. Odpovídám podle křesťanské teologie, že se musíme všichni dohromady pokusit dělat tento svět lepším," vysvětluje.

Podle něj se přístup obyvatel Calais k táboru "džungle" hodně změnil. "Když jsem sem přijel před lety poprvé, hodně jich zde pomáhalo. Teď se to změnilo. Město je nepřátelské. Místní by chtěli, aby tábor co nejdřív zmizel. Slyšel jsem od dobrovolníků z Anglie, že si chtěli najmout pokoj, kde by mohli chvíli bydlet, ale jakmile lidé slyšeli, že pracují v džungli, řekli ne. Za nynějšími hrozbami vyklizením jsou politici, kterým jde hlavně o hlasy. Lidé je nezajímají," dodává s rukou na srdci.

Návštěvy u migrantů

U stanu stojí zbědovaný mladík. Ali je beduín z Kuvajtu, který chce za bratrem do Anglie. Prý se k jeho lidem v domovině chovají velmi špatně, nemohou do škol, nemají nárok jít do nemocnice. "Padesát na padesát procent," hodnotí své šance dostat se do Anglie a posteskne si: "Tady je málo jídla, zima a nemoci." Část tábora leží na pískových dunách mezi mokřady. Jde hlavně o dřevěné chatrče pobité igelitem nebo obyčejné stany. Organizovaná část, kde stojí v řadách bílé kontejnery, je ohražena plotem.

Nejlépe je všechno vidět z písečného vrcholku uprostřed. Sem přijde mladík, jmenuje se prý Fahmi, a chce cigaretu. "Jsem tady s kamarády. Dorazili jsme z Egypta, kde nás chtěli zabít. Míříme za přáteli do Londýna," dodá pro ParlamentníListy.cz. Dole před malou chatrčí upevňuje jiný mladík palestinskou vlajku. "Žil jsem s rodinou v uprchlickém táboře v Palestině. Sem jsem přišel přes Turecko, Bulharsko, Makedonii a tak dál. Chvíli jsem byl v Německu, ale tam už není práce. Mám v Británii švagry, takže chci tam. Až se trochu usadím, přijede za mnou manželka se čtyřmi dětmi. Moc se mi po nich stýská," vysvětlí Palestinec, prý taky Ali, který pochází z izraelké Haify, ale jak doplní: "Izrael mi sebral zemi a domov. Nemohu se tam vrátit!"

Padlo rozhodnutí

K večeru se táborem nese zpráva, že soud už rozhodl. Kolem šesté hodiny odpolední přišlo oznámení, že správní soud v Lille souhlasil se záměrem úřadů částečně vyklidit nouzovou migrantskou kolonii zvanou "džungle" u francouzského přímořského města Calais. Následně byla svolána komunitní rada, které se zúčastnili zástupci charitativncíh organizací a představitelé národností, které jsou v táboře zastoupeny. "Francouzská vláda ale nechce žádné drsné akce s buldozery, protože je tady hodně novinářů. Nejspíš to bude pozvolný proces s tím, že lidé postupně přejdou do organizovaných táborů," řekl ParlamentnímListům.cz Petr Pijáček, asi jediný zdejší dobrovolník z Česka.

Nicméně rozhodnutí více řeší charitativní pracovníci než uprchlíci. Ti už jsou totiž na různá oznámení tohoto druhu zvyklí a moc jim nedůvěřují. Místní administrativa prý vždy něco řekne a pak je všechno úplně jinak. Čajovny jsou plné, z jedné se line vůně opojné marihuany, a uprchlíci proudí nevzrušeně do a z města. Tábor "džungle" je v okolí Calais už hodně dlouho. Je o ní zmínka třeba ve filmu Le Havre finského režiséra Akiho Kaurismäkiho. V něm se postarší čistič bot postará o třináctiletého afrického mladíka a všechno dobře skončí. Budoucnost dnešních uprchlíků je ale velkou neznámou.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE