Koalice Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a koalice Pirátů a STAN se dohodly, že chtějí utvořit vládu; jejich předvolební cíl, porazit Andreje Babiše, slaví úspěch. I proto Šídlo zmiňuje analogii s Mečiarem, a sice v podobě koalice všech proti tomu, koho chtějí svrhnout. „I když samozřejmě Andrej Babiš nenechal unést prezidentova syna, jenom poslal na Krym svého vlastního,“ říká Šídlo.

„Země dvou Mečiarů, to je, myslím si, docela pěkný popis toho, co jsme tu vlastně měli od roku 2017 až doteď. A teď je to během dvou týdnů pryč!“ dodává Šídlo.

Původní zdroj ZDE

Co se týká premiéra Babiše a Zemana, nikdy podle Dobrovského přátelé nebyli. „Až v poslední chvíli tohohle spoluvládnutí se začalo ukazovat, že vypadali jako spřátelení, ale ve skutečnosti ti dva nikdy nebyli přátelé. Vedli spolu mocenskou válku a jeden druhého vydíral. Vzájemně jen hledali nějakou cestu k úskoku, aby jeden druhému nemusel plnit jeho sliby,“ říká Dobrovský o vztahu současného prezidenta a končícího premiéra.

Ve skrytu této jejich politiky podle Dobrovského bujel gangsterismus, který se začal také projevovat až nyní. „Je to v okamžiku, kdy prezident Zeman ztrácí svou životní a intelektuální sílu,“ řekl. Dle jeho slov je jasné, že vůle voličů spolu s ubýváním životních sil prezidenta Zemana vede k situaci, ve které tento zásadní mocenský kartel končí.

Hovoří konkrétně o počínání prezidentových mužů – Nejedlého, Mynáře a Ovčáčka, které se podle obou komentátorů dá nazvat „gangsterismem“. „To, co se vytvořilo na Hradě kolem prezidenta Zemana, je neuvěřitelné... co tam mohlo být a mohlo tam působit!“ hrozil se Šídlo.

Dobrovský ale uvádí na pravou míru, že gangsterismus Mečiarovy éry se ovšem s naší českou současností přece jen nedá srovnávat úplně. „Tam se vraždili i politici,“ připomíná zastřelení bývalého slovenského ministra hospodářství Jána Duckého.

Český národ prý musel snášet poslední léta pod vládou Babiše mnohé. „Tak tohle je pryč, to končí,“ pokračoval Šídlo, který zmiňuje nadšené reakce na sociálních sítích opakovaně říkající, že „je to největší změna od roku 1989“.

„Je to poznamenané velkým entuziasmem možného návratu politické kultury, na kterou jsme byli zvyklí, a která nás se všemi peripetiemi udržovala v určitém pocitu jistoty, že víme, kudy se země ubírá,“ dodává Dobrovský k příchodu nové vládnoucí garnitury.

To, co jsme zažívali v posledních letech, podle něj nebyla žádná strategická politika, ale jen komunální správa země, kterou vykonávali lidi, jejichž kvalifikace byla náhodná.