„Bylo to skoro neuvěřitelné," vzpomíná dnes bývalý americký novinář na den, kdy se Havel stal poprvé prezidentem. Plakáty s hesly „Havel na Hrad" se podle něj v Praze prvně objevily 10. prosince 1989. „Tehdy jsem si myslel, že je to krásné, ale byl jsem přesvědčen, že tak jednoduché to nebude. Byl to šok, že k tomu tak rychle došlo," vylíčil nynější politický ředitel mise OSN v Kosovu. Připomněl přitom situaci v Maďarsku, které mělo prvního nekomunistického prezidenta až od května 1990. 

O přelomových událostech v Československu před 25 lety informoval Naegele přímo z Prahy. Dodnes si prý vybavuje, že když po zvolení komunistickým Parlamentem doprovázel Havla předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček Vladislavským sálem, nebylo u mnoha přítomných „oko suché" a Havlův slib věrnosti socialistické republice vyvolal pár úsměvů. 

S prvním polistopadovým prezidentem se Naegele znal už z disidentských dob. Jako zpravodaj Hlasu Ameriky ve střední Evropě pracoval v letech 1984 až 1994 a poté spolupracoval se Svobodnou Evropou. Než se v roce 1990 natrvalo přesunul do Prahy, jezdil do Československa dělat reportáže zhruba jednou za měsíc. 

Rozhovory s Havlem

První rozhovor s Havlem absolvoval na jaře 1986 a do zlomového roku 1989 pak ještě několikrát. „Byl jsem pod častým dozorem Státní bezpečnosti, ale moc tomu zabránit nedokázali. Přes svoje agenty se nechali slyšet, že by bylo dobré, kdybych mluvil i s jinými lidmi než jen s Havlem, Dienstbierem a podobnými, ale já jsem mluvil s lidmi, které jsem pokládal za důležité a kteří měli co říct," popsal Naegele. 

Havel podle něj už v těchto dobách velice pečlivě vážil každé slovo. „Jednak aby nemohl být obviněn z pobuřování, ale aby to také mělo nějaký dopad. Věděl dobře, jak strašně moc lidí v Československu ve druhé polovině 80. let poslouchalo Hlas Ameriky," tvrdí. 

„Volba Havla prezidentem byl signál celému světu, že tu nebyl obyčejný politik, který by říkal jen pečlivě připravené větičky, ale měl co říct pádného," soudí Naegele. Ukázala to podle něj hned první zahraniční cesta nového prezidenta, která vedla do Berlína a Mnichova. 

„Na mnichovském letišti na něj čekali západoněmecký prezident (Richard) von Weizsäcker, kancléř (Helmut) Kohl, ministr zahraničí (Hans-Dietrich) Genscher. Všichni přiletěli z Bonnu do Mnichova přivítat Václava Havla, který byl u moci jen tři dny, protože cítili nejen to, jak je populární, ale že měl co říct." 

To samé podle Naegeleho platilo i pro únorovou Havlovu návštěvu Spojených států, jejímž vrcholem bylo prezidentovo vystoupení před Kongresem. „Byl to mimořádný okamžik. Tam Američané pochopili, že začala nová doba," tvrdí Naegele, který Havla na všech těchto cestách jako novinář doprovázel.