Dnes již bývalý regionální politik připravil na svém Facebooku v rámci výročí zahájení okupace Česka nacistickou armádou tabulku, kde srovnává počet obětí obou okupací a na tomto základě se zamýšlí nad dopadem na Česko.

„Při příležitosti výročí zahájení okupace zbytku tehdejšího Československa německou armádou dne 15. března 1939 jsem připravil malé srovnání toho, co našemu národu způsobily obě velké okupace, které jsme zažili v minulém století. Když jsem si to takto srovnal, samotného mne to překvapilo. Uvědomil jsem si, jak na jedné straně zapomínáme a na druhé straně přeháníme a napadlo mne u toho několik myšlenek,“ píše Korytář.

Korytář si všímá, že i přes velký počet obětí za německé okupace z let 1939 až 1945, dnes máme s Němci dobré vztahy. „Dokážeme spolu vycházet přesto, že oni nás napadli a chtěli vyhladit a my je pak vystěhovali a připravili o domovy. Hranice a odsun, které nás po roce 1945 oddělily, uklidnily situaci a později umožnily mít opět dobré vztahy, i díky vzájemným omluvám za způsobené utrpení a ztráty. Čas dokáže vyléčit mnohé rány. I mezi kdysi nepřáteli na život a na smrt,“ uvažuje Korytář a doufá, že podobně dobré vztahy budou mít jednou Rusové a Ukrajinci. „A čím dříve ten proces urovnání vzájemných vztahů začne, tím lépe,“ vyzývá k mírovým jednáním Korytář.

„Dopady sovětské okupace jsou ve srovnání s tou německou podstatně, řádově, zásadně menší,“ pokračuje Korytář a v přiložené tabulce srovnává počet obětí, kdy celkový počet obětí nacistické okupace přesahuje půl milionu lidí, zatímco za dob té sovětské od příjezdu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 je to prý 425.

„Většina zabitých přišla o život neúmyslně, vlivem dopravních nehod. To je zcela něco jiného, než to, jak probíhala okupace německá s jejím systematickým vyvražďováním a plány na asimilaci. A tento fakt srovnejme s tím, jak se chováme k Němcům a Německu a jak k Rusům a Rusku,“ přemýšlí Korytář.

Sovětská okupace a normalizace navíc podle Korytáře byla z velké části i vinou československých politiků a tak si za to vlastně tak trochu můžeme sami. „Možná bychom se měli přestat dojímat, jak jsme po roce 1968 trpěli díky ,rusákům' a měli bychom si konečně uvědomit, že normalizace a to, jak probíhala, bylo hlavně ,naše dílo', nás Čechů a Slováků. Ano, Sovětský svaz tu měl vojenské základny, ale náš vnitřní život, to, co se týkalo každodenního života, to řídili Češi a Slováci. To nebylo jako za německé okupace. Jenže svalovat hlavní vinu na ,rusáky' je pohodlnější - nemusíme se přitom podívat pravdě do očí a můžeme si uchovat iluzi o trpícím národě a tom, že jsme byli obětí, i nadále,“ pokračuje v myšlence bývalý politik.

Korytář vypichuje, kolik sovětských vojáků zahynulo v bojích při osvobozování Československa a z tohoto pohledu odsuzuje odstranění sochy maršála Koněva a další protiruské akce. „Znovu je dobré si připomenout, kolik lidí a ze kterých zemí padlo při osvobozování naší země, aby skončila okupace, která začala právě 15. března 1939. Z tohoto úhlu pohledu vidím zpětně natírání tanku na růžovo a odstranění sochy maršála Koněva jako výraz velké neúcty a ubožáctví dnešních ,bojovníků za demokracii',“ tvrdí Korytář a zamýšlí se, jak asi tyto akce vnímali v Rusku, jehož obyvatelé umírali při osvobozování naší země.

„Stydím se, při uvědomění si těchto souvislostí německé okupace, za všechny ty naše ,hrdiny - natírače a odstraňovače soch',“ píše rezolutně Korytář a znovu opakuje počty obětí obou okupací. „Na jedné straně půl milionu mrtvých a dnes dobré vztahy a tak trochu vzhlížení k Německu a na druhé straně tisíckrát méně mrtvých, jejich odchod bez krveprolití a naše opovrhování Ruskem,“ nechápe tento rozpor Korytář, který dodává, že napadení Ukrajiny samozřejmě odsuzuje a jeho příspěvek není ruským narativem nebo Putinovou propagandou.  

„Je to úvaha člověka, který se narodil jako Čech, nechystá se tuto zemi opustit, zajímá ho budoucnost naší země a jeho vlastních dětí. Zajímá ho hledání toho, který pohled na naši minulost a současnost je pravdivější a co jsou spíše báje a pověsti. Zajímá ho to, zda se jako národ chováme dospěle, nebo spíš jako malé ublížené děcko nebo někdy dokonce jako ,fracek'. A co by mohlo vést k tomu, abychom dospěli. A proto si dovolím psát i o nepříjemných souvislostech a ukazovat nepříjemné až nepřijatelné úhly pohledu. Nepravdivé ale nejsou,“ stojí si za svojí tabulkou Korytář, který tím prý chce otevřít diskuzi ohledně naší minulosti i současnosti.