„Na zvyšování daní není nic nového. Ale zatím to vždycky mělo spíš podobu utahujícího šroubu. Změna znamenala, že člověk začal platit o pár stovek měsíčně víc než dosud a vládě to v součtu přineslo nějaké miliardy do rozpočtu. Lidé nadávali, pak se adaptovali a po čase se to celé opakovalo,“ konstatuje úvodem Hampl. Poslední návrh sociální demokracie je tak podle něj radikálně jiný. 

Typický člověk, na kterého dopadne, totiž podle jeho slov není vysoký manažer (jak lže Bohuslav Sobotka), ale řadový programátor nebo technik s vysokou školou, který už pár let dělá ve fabrice. Má dvě děti, platí hypotéku na sídlištní byt nebo malý rodinný domek. „Podle pánů z ČSSD mu mají daně skokově vzrůst o 5–10 tisíc měsíčně. Takový výpadek nenahradí drobným omezením nebo zrušením dovolené. O tom, že by našetřil na fabii, si už může nechat jenom zdát. Místo toho začne řešit, jestli zrušit mateřskou školku pro mladší dítě nebo kroužky pro starší dítě. Případně zda se nepokusit zbavit bytu s hypotékou. Celé dohromady by to mělo stejný dopad jako hospodářská krize. Kdyby podnik přišel o zakázky a musel snížit platy, nebylo by to jiné,“ říká kriticky Hampl.

Původní text ZDE.

Celou situaci pak nazývá krizí uměle navozenou vlastní vládou. „Ale pozor, není to první případ, kdy se ke zdanění přistupuje tímto způsobem. Není tomu dlouho, co se Andrej Babiš vychloubal, kolik živnostníků přinutí k zavření krámu. Což je – jak se zpětně ukazuje – hlavní účel EET. Sliby o přílivu peněz do státní pokladny zůstaly zapomenuty. Mimochodem, všimněte si, že ani teď ČSSD vůbec nemluví o dopadu svého návrhu na rozpočet, jako by to ani nebylo důležité. A ono taky není,“ dodal.

A vzpomíná i na kroky ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové (ČSSD) po jejím nástupu do úřadu, kdy udělila likvidační pokutu jedné východočeské krámkařce za to, že si s sebou vzala do práce 15letého syna. „Nešlo o to ji přimět k nějakému správnějšímu jednání, šlo o to ji zničit,“ myslí si.

Podle něj se tu tedy jako červená nit táhne společný princip. „Daňový systém není využíván primárně k získání peněz, nýbrž jako nástroj k trestání a poškozování nežádoucích společenských skupin. Mimochodem, úplně stejným způsobem se zvrhly i kontroly. Původně měly sloužit ke zjištění stavu věci, dnes jde primárně o to zdržet, poškodit a potrestat. Potrestat bez soudu, bez pravidel, podle libovůle úředníka,“ uzavřel se slovy, že sociální demokracie sází na závist a na úplnou ztrátu solidarity a soucitu.