Bútora, který v pondělí oslaví 75. narozeniny, vystudoval filozofii a sociologii. Byl dokumentaristou, po sovětské okupaci byl v politické nemilosti a v roce 1977 odmítl hlasovat o rezoluci odsuzující Chartu 77. V letech 1977 až 1988 pracoval jako sociolog a terapeut v protialkoholické poradně a působil v okruhu nezávislých sociologů a spisovatelů kritizujících režim.

V době sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů hnutí Veřejnost proti násilí a jako člen Koordinačního centra byl na jaře roku 1990 spoluautorem a redaktorem volebního programu hnutí Veřejnost proti násilí s názvem Šanca pre Slovensko. „Při všech chybách, kterých jsme se dopustili, jsme dosáhli zásadní změny,“ řekl dnes Bútora.

V letech 1990 až 1992 pracoval Bútora jako Havlův poradce, později byl předsedou slovenského centra PEN klubu. V roce 1997 se stal spoluzakladatelem a prezidentem slovenského Institutu pro veřejné otázky, kde se věnoval reflexi demokracie na Slovensku a patřil mezi hlavní kritiky vlády Vladimíra Mečiara.

V letech 1999 až 2003 působil jako velvyslanec v USA, jehož cílem bylo hlavně získat podporu pro vstup Slovenska do NATO. Byl také poradcem slovenského prezidenta Andreje Kisky. Napsal řadu publikací o společenské transformaci, zahraniční politice či občanské společnosti.

Cenu uděluje Nadace Dagmar a Václava Havlových od roku 1999. Jubilejní dvacátou cenu loni přebral někdejší senátor Josef Jařab, o rok dříve byl oceněn americký teoretický fyzik Nathaniel David Mermin.